Culinary yours

Snažím se být ozdobou českých jedlíků za hranicemi vlasti. Katalánsko, kde jsem donedávna bydlel, je tím pravým kulinářským rájem. Na severu u hranic s Francií bývala dokonce  nejlepší restaurace na světě – El Bulli. Rezervaci jste si museli udělat rok dopředu a restaurace měla jen pár míst a otevřeno bylo pouze 6 měsíců v roce. Zbylého půl roku se kuchaři rozprchli po světě a hledali nové pochoutky nebo publikovali.   

Díval jsme na webovky cestovek, kde si naši turisti navzájem doporučují skvělý Burger King na Mallorce nebo fantastické kafe ve Starbucks v Barceloně. No, nevím… Já jsem o trochu víc mlsnější. Baskové si dokonce odhlasovali, že nechtějí na svém území fastfoody. Asi věděli proč. Španělé jedí rádi a hodně. Přesto tu skoro nejsou tlustí lidé a patří mezi národy, které se dožívají nejvyššího věku. Většina španělských jídel se skládá z předkrmu, hlavního chodu,  nápoje, kávy a zákusku. Když přijedu domů do Čech, tak se po večeři nezvedám od stolu, protože čekám na postre – zákusek. V restauracích mají často meníčko, které je cenově výhodnější. Stojí kolem 8-12 euro. Zaměstnanci platí za jídlo v práci kolem 3 euro za oběd.

Co si tedy dát ve Španělsku dobrého?

Asi bych měl začít podle španělských zvyklostí předkrmem. Nebojte se experimentovat a ochutnávat místní speciality. Zkuste například smažené papričky pimientos del padron, připomínající ruskou ruletu, protože některé z nich bývá zběsile pálivá,  nebo patatas bravas. Někteří Španělé si jako předkrm dají salát, ale většina mých známých tvrdí, že salát je tak leda   pro králíky. Zajímavé je, že slovo salát jsme převzali zřejmě od Španělů a znamená 'slaný'. Skvělý je třeba salát z luštěnin se slaninou a spousta dalších, na které si vzpomenu v okamžiku, kdy tento článek dopíšu a odevzdám. 

 Báječné a osvěžující jsou studené polévky – tradiční gazpacho nebo třeba skvělá melounová polévka (meloun ale říkají Španělé žlutému melounu – česky je to tuším cantalup, nicméně jsem objevil ještě další druh melounu, tak mám v melounech trochu zmatek). Španělsky se meloun řekne sandia a určitě stojí za hřích i samotný. Výborné jsou ibericos a tapas  či pinchos (jednohubky).Tapas jsou baskickým vynálezem a většina baskických restaurací (Vasco) má v názvu X a jsou skvělé (např. Txakolin). Jak je v názvu restaurace X, tak neváhejte.  V tapas restauracích se dá s nadsázkou nechat  výplata, protože jídla jsou opravdu skvostná a samotný popis tapas vydá na samotnou knihu.  Pokud máte malý hlad, pak zvolte výběr z ibericos – což jsou šunky – nejlepší jsou z divočáků (tmavější). V Katalánsku k nim dostanete pan con tomate - opražený chléb, potřený česnekem a rajčaty. Názor na pan con tomate rozděluje Katalánce a Španěly stejně jako fandění fotbalovým klubům FC Barcelona a Real Madrid. 

Nikdy jsem tu nezkoušel  šneky (oproti Francii nebo Portugalsku vypadají podezřele) a jehněčí hlavy. Pak mají taky jelítka a jitrnice, spoustu salámů. Výborný je ovčí  sýr – doporučuji s nápisem semicurado.

Co potom? Neuděláte chybu, když zkusíte rybu.  Španělsko má druhou největší spotřebu ryb na světě, ikdyž nejoblíbenější rybu – tresku – dováží ze severských moří. Většina ryb (a paryb) je skvělých, hlavně ve specializovaných restauracích. Jinde je mívají trochu rozvařené. Je skoro jedno jakou rybu si dáte – všechny jsou báječné. Můj  nejoblíbenější rybí pokrm je suket nebo zarzuela.  Jsou to jídla, které podle tradice vaří rybářova žena ze zbytků toho, co zůstalo doma. Jezdím  na ně do přístavu v Sitges kousek za Barcelonou. Ryby si ale nedávejte po neděli nebo po svátcích, kdy rybáři nevyrážejí na lov a ryby nejsou čerstvé. Nebojte se nakupovat na tržnici, kde vám rybu vykuchají a vykostí.

Určitě ochutnejte škeble a mořské potvory. Základní dva druhy škeblí, které jsou tu k dostání jsou  mejillones a almejas (česky tuším slávky a srdcovky). Světlejší almejas žijí jen v čisté vodě a jsou chuťově lepší, ale taky o něco dražší. Dobré jsou s omáčkou červenou omáčkou Marisco s mandlema. Skvělá je sépie na grilu (ne kroužky – ty mají uniformní chuť) a nebojte se ani nadrobno nakrájené chobotnice (pulpo ala Gallega). 

Pro Španělsko je typická paella – rizoto s mořskými plody, kuřetem nebo králíkem. Katalánská fidella je totéž s nudlemi. Dává se k tomu česneková majonéza ali oli. V naší kantýně byl každý čtvrtek pallelový den, čili jsem saturován pallelou až někam do penze.  Moc nemusím tripas, což jsou vnitřnosti. Španělé pro ně používají i jiný výraz, který vytrvale zapomínám, takže si vnitřnosti neomylně objednám v restauraci, protože mi název zní povědomě. Trochu zklamáním je steak – ten se ve Španělsku dělá zpravidla hodně tenký. Pokud si ovšem nedáte argentinský. Argentinci ovšem mají rádi vše velmi propečené a je problém se dohodnout na medium a už vůbec ne na krvavém steaku. Naprosto famózní je churasco – žebírka, ale v jiném provedení,  než je znáte u nás,  a chuleton  – to je největší pochoutka, díky které nebudete chtít nikdy Španělsko opustit.  Předuzené maso si dodělává host sám na rozžhaveném kameni! Nádhera. Nejlepší chuleton v Barceloně mají v restauraci Raco de Vila v poněkud pochybně vyhlížející části Poble Nou nedaleko od Torre Agbar. Rozhodně neváhejte! 

Jako zákusek si dejte například crema catalana, což je flan nebo geniální pomerančový džus s vanilkovou zmrzlinou a Cointreau. Je to jednoduché a ďábelsky dobré. Další z možností jednoduchého zákusku je jogurt, ke kterému vám donesou hnědý cukr nebo med. Určitě zkuste ze sladkostí  churos (nejlepší je s čokoládou) a turon (většinou ho mívají kolem vánoc, ale já jím turonovou zmrzlinu celý rok). 

Káva – s trochou mléka se řekne „cortado“ a v létě osvěží  „cafe con hielo“ – s ledem. Bacha – mají tu drahé kapučíno! To si objednávají  jen turisti, kterým se plete Španělsko s Itálií. 

 Vínka – bílá Ermit nebo Pescador jsou dobrá k rybě a nestojí moc. V baskických restauracích zkuste z výšky nalévané mladé víno Txakolin.  Z červených – nejlepší oblast je podle mého soudu Ribera del Duero a pak asi Rioja. Dobré jsou vína od Torres (a vůbec celá oblast kolem Penedes, kde mají vinařství Torres své hlavní sídlo). Můj osobní favorit se jmenuje Celeste. Torres má mimo jiné i svou vlastní podnikovou prodejnu v centru Barcelony kousek od Pedrery s českým šéfem Štefanem a spoustou lahůdkových vín. 

Skvělé jsou sekty (cava)– k nejlepším a nejznámějším patří  Freixenet a Codorniu, ale vyplatí se vyrazit do Penedes a projít se po malých vinařstvích a vzít si pár lahví od nich. Zkuste určitě sangria d' cava a nebudete litovat.  V běžných obchodech doporučuji kupovat vína tak kolem 5–6 euro, dražší vína v sámošce mají špatně skladovaná a vysychá jim korek. Ve finále jsou zoxidovaná a nedají se  pít. Trochu pozor na míchané nápoje - dává se do nich mnohem víc alkoholu, než jsme zvyklí z našich krajů a tři mojita v Barceloně je skoro letální dávka alkoholu. 

Nealko nápoje – čistě  pro zvědavé horchata – vanilkovomandlově chutnající rýžový nápoj, který mají v barech nebo v malých stáncích na ulici. Prodávají tu též můj oblíbený tonic Nordic Mist, který v Evropě koupíte už jen ve čtyřech dalších státech a zaměstnanci Coca Coly jej údajně  přezdívají 'vlčí pot'.   Zajímavé jsou různé hořké nealkoholické aperitivy. Z piv se dá celkem bez obav pít místní Estrella nebo Moritz – pokud chcete do půllitru, pak je potřeba říct magické slůvko jara (chara). 

Některé potraviny se jedí jen v určitých obdobích. Na Silvestra sní každý Španěl 12 kuliček hroznového vína.  Někdy časně z jara začíná sezóna calcots, kdy dostanete v restauraci plastovou zástěru a rukavice a často na střešní pokrývačce připravené mladé cibulky, které se namáčejí do omáčky marisco. Po nich následují masové hody.

 I v nevábně vyhlížející restauraci dostane člověk fantastické  jídlo a naopak bývá zklamán fádními lákadly nastraženými na britské a německé turisty. Pokud se vám ovšem uprostřed Barcelony zasteskne po tradičních českých pokrmech, pak můžete navštívit několik českých restaurací – například Rincon de Praga nedaleko parku Guell nebo Pivobar kousek od Sagrada Familia.  Obě restaurace mají nejlepší české pivo a třeba smažený sýr, jaký dělá Tomáš Marek v Rincon de Praga, nedostanete nikde jinde na západ od Aše. V Katalánsku vám určitě bude chutnat!