Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zlatomasé rýhování

05. 09. 2011

1609

Autor

Zaprděnec

je z jiskří řeky
obtaženo motorem voní
vycpanou zemí, kde půlkruhy spínají boa
masitě oddechujících jizev

je tady nikde
zlatá krása pučícího dřeva
jako detail tváře v sazích mima
stiženého brýlovým hematomem

nechá se hladit
stovkou po hlenové tkáni
sbíhá se v útrobách města moderního přežití
coby důkaz vlastní nezpůsobilosti
pojmout kanylu

je tady

úhledně zkonstruované srdce ze stříkanců larev
jehož okolnost musí být dutá
při každém nádechu
mimo čas

12 názorů

konias

12. 09. 2011

Dát tip

...opět jsem nadšenej...a opět nejsem schopen přesně říct, co to způsobilo...asi ta radost z toho, že na konci každýho slova se nemůžu dočkat co mě asi čeká za mezerníkem :) ...a navíc v pěkně dynamický formě... T

Zaprděnec

07. 09. 2011

Dát tip

thanks za ta slůvka rozmilá :)

Ferry

06. 09. 2011

Dát tip

člověče, tohle okoukat ze života a předat přímo "rukolapně" nám, tomu říkám kumšt * mně se týká pojmutí kanyly coby důkazu vlastní nezpůsobilosti, ale proč to nenapadlo vyslovit mě, ptám se ?!