RETREAT - 1

„Sova! Podívejte, kolegyně, SOVA!“ vykřikovala nadšeně ředitelka a nabádala učitelský

sbor k tichosti.

„Všechno bych to tu vybetonovala,“ pošeptala jsem Nicole.

Ptačí park byl vybrán přírodymilovnou Sabrinou jako nejlepší „retreat“ k oslavě začátku

školního roku. Kanadské členky sboru se k příležitosti vyfikly do svátečního: převládaly

džíny kalhotového střihu a halenky s potiskem (50% nylon, 50% krepsilon).  Kromě

řidiče žlutého autobusu nikdo neoblékl tepláky!

„Není to sova,“ vydechla Sabrina zklamaně.

„Jen větev ve tvaru sovy.“

Byla jsem to ale já, kdo pevně držel zobák. Letos budu svoje poznámky jenom šeptat

Nicole do ouška. Jako "vedoucí učitelského týmu” jsem zaujímala nejvyšší schůdek v

mém čtyřčlenném kurníku, jen jsem se musela snažit kvokat co nejméně, aby mi nikdo

nepodřízl krk.

„Vážky, kolegyně, vážky!”

„...a kopulují!“

Já znám to otřelé rčení Učitelka není povolání, ale diagnóza (zde bych mohla vložit

otřepaný smajlík) a Kdo umí, umí, kdo neumí, učí, ale bez patosu: Už vás někdy

uzemnil pohled čtyřletého dítěte, které vám vyznává lásku slovy: Až vyrostu, budu jako

ty? Chudáčku. Vyrosteš v průměrnou poloalkoholičku za zenitem.To máš tedy vyhlídky.

A tak jim říkám: Ať budeš čím budeš, hlavně si nezapomeň před jídlem a po jídle umýt

ruce. Ha ha.

Nicole znovu začala posilovat. Obrovské svaly se jí draly z trička bez nápisu (!) a krátké

vlasy trčely do stran. Když si všimla pohybu lasičky, tělocvikářsky vystartovala do bushe,

nedbajíc (přechodník přítomný u sloves vidu nedokonavého) pichlavých bodláků

v rozkvětu.

„Ať si jí nenatrhneš!“ skandovala jsem za ní. Ředitelka již byla z doslechu, o kilometr

dále právě obdivovala datla.

„Tak jak to spolu letos skoulíme,“ doběhla mě Jax.

„Polezem si na nervy, co?“

Přepadla mě papírnická melancholie.

„Hlavně mi prosím tě nedělej bordel ve fixkách. Na ty jsem háklivá.“

A to ještě velký chaos ani nezačal.

I když se mi to příčí vyslovit, musím vydechnout: Už aby tu byly děcka.