Autorská práva

Koncem srpna roku 1980 narodil se malej Beast. Šest let nato začal chodit na základní školu, kde zažíval první zklamání typu \"Ne, Martínku, tu kazetu Šmoulů si nemůžeme dovolit, ale když budeš moc hodný, Ježíšek ti ji za rok přinese\". Ve dvanácti letech poprvé poznal počítač, který mu koupili rodiče k narozeninám - byl to starý C64 a celá rodina (babiček a dědečků nevyjímaje) na něj rok šetřila. K počítači mu časem rodiče koupili první, potom druhou a nakonec třetí hru a malého Martina brzy přestal bavit jak Tenis, tak Motorky a nakonec i Arkanoid, a tak si začal s počítačem hrát trošku jinak a ve svých třinácti letech odhaloval taje programování v Basicu. Do svých patnácti let psal více či méně jednoduché (a debilní) programy pro svůj počítač, přičemž byl odchován hudbou Šmoulů, Dády Patrasové a Michala Davida (toho dostal na Vánoce 1992). V patnácti (to už byl dva roky na gymnáziu) si z peněz získaných o prázdninách na brigádě koupil za opětovného vydatného přispění rodičů starou 386ku s monochromatickým monitorem a operačním systémem MS-DOS. Během dalších dvou let siroznášením letáků, rozvozem novin o víkendech a sběrem papíru vydělal postupně na M602 a T602. V životě žádnou hru na PC nehrál, protože  na to neměl peníze, a tak naprosto unešen kopíroval v M602 své texty, vytvořené v T602, z adresáře do adresáře. A  pak přišel onen den - na vysoké škole poprvé spatřil Turbo Pascal! Odteď pro něj byl každý den ve škole svátkem - mohl totiž celých patnáct minut po vyučování sedět u (považte!) 486ky a psát první prográmky v Pascalu.

Ve dvaceti letech si na svůj počítač mohl poprvé nainstalovat Microsoft Windows 3.11, těsně před odevzdáním diplomové práce (se kterou se mořil ve své T602) objevil u otce, jež byl zaměstnán v bohaté, prosperující firmě, editor Microsoft Word  3.0. Peníze, které šetřil na CD Mňága&Žďorp, utratil za prádelní šňůru a svůj život ukončil v hlubokém lese.

(Bohužel jsem ten příběh trošku předčasně \"típnul\", protože mi začínají slzet oči (že by z toho koukání na monitor? Nebo snad ne? :-) a začínám bejt opravdu nasranej. Takže se půjdu uklidnit. A jak? No přece - celou noc budu zbůhdarma vypalovat Unreala a všech dvacet cédéček pak budu rozdávat lidem na potkání.