Mně se to líbí. Máš styl.
To je jedno,kde bavil,ale že je to vlastně pravda je k nasrání :)
kde bavil? kde sralo? a dík.
Chvílema jsem se dobře bavil a chvílema mě to děsně sralo a proto Tip,tak to má být :) *
Já říkám ano! kupříkladu ten pátek, to jsem v brně celičký den! :)
Druhá aposlední sloka skýtají jisté zárodky básně, ale otázkou je, jestli to stačí. Ono je to vlastně trochu vidět i v 3. a 4. sloce. Možná vám to prózu připomíná především delšími verši, čímž se liší od tolika zdejších jednoslovných rádobyveršů. A ty přesahy jsou tam jaksi civilnější.
Tím nechci říct, že to je dobrá báseň ;-) Ale něco v tom je.
Jen se divím, že autor nenapsal "xtáru". To už se v té podivné zkratce rovnou nabízelo ;-)
jé, to bych si dal - a na víkend jedu na psychointegrák k přehradě, takže se v pátek nebo v neděli dostanu do brna - co aspoň kafe?
Vojtooo, já tomu vůbec nerozumím, ale to nevadí, je to jak u piva. :) na traubce třeba. :)
děkuju, o pletení se nejde, šlo mi o nerozumim vs. nelze rozumět. a děkuju za srozumitelnou a zároveň nebanální kritiku, zkusím to časem pochopit - teď mi nejde na rozum, jak někdo může nevidět ve frankovsku, kde nikdy nebyl, ten samej symbol co já a tak dál :))
Ten pohled je víceméně objektivní - závisí na zohlednění funkčního využití verše jako jednotky, z toho pohledu nevidím nic, co by tvůj text mohlo charakterizovat jako báseň, ale nerad bych ti křivdil, můžu se plést.
bych s váma souhlasil, nebo se hádal - a rád - jenomže to vnímám coby autor jinak: ovšemže přesah subjektivně-autorsky existuje a tak dál ( :-) ), jenom jestli je (respektive může bejt) zřejmej i někomu jinýmu.
...nakolik to tvrdíte ze svýho podledu a nakolik obecně (jestli mluvíte o názoru na text, nebo názoru na obecný vnímání toho textu)? (tj. "pro mě je to sekaná próza" / "je to sekaná próza"?)
každopádně díky.
Myslím, že v tomto případě jde o to, zda existuje nějaký jiný než formální přesah, který by ospravedlňoval rozdělení veršů natolik, že bychom text mohli nazvat básní. Dobře je to vidět u Ferlinghettiho, ten sice nazývá americkou poesii druhé poloviny 20. století zakuklenou prózou, ale jeho veršová skladba jednoznačně nasvědčuje tomu, že mezi jednotlivými řádky vzniká napětí, které v prosté větné dikci není přítomno a výrazně tak prohlubuje celkovou významovou rovinu textu. Pravda ale je, že u výše uvedeného textu jsem našel jen větnou dikci, verše pozbývají smyslu, přesahy nevidím...
jak to říká Houellebecq? Nakonec zbude jen samota a masturbace?
Poslední dobou přemítám, co zbude z poezie, když odstraníme ten pověstný dichtung? Próza? osobně si myslím, že absenci dichtungu, který se přežil, je třeba asi třeba vynahradit nějakou aktualitou: třeba dichtungem výpočetní techniky, kombinatoriky, psychologie... ?... U tohohle textu má totiž problém, že mi fakt připomíná spíš prózu rozsekanou na řádky .)