Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRETREAT-3
Autor
brackenridge
Postupně jsem se naučila tolerovat slabosti svých kolegyň. Tedy, ne že já bych byla perfektní (jistě jsem se ale k této metě blížila!). Jax trpěla plynatostí, kterou neférově sváděla na děti. Nicole neustále posilovala. A Bristol? Sestavila jsem si její hormonální kalendář a každý kritický týden v měsíci zvýraznila žlutým fixem – nedráždit!
„Chtěla bych letos děti učit netradičně,“ svěřila jsem se Nicole o přestávce.
„Něco zase s hovnama?“pochopila.
„Výkaly jsou velice populární téma. Tedy v jejich věkové skupině.“
„Jen aby z tebe ředitelka nedostala psotník.“
Zatvářila jsem se záhadně. Svým triumfem jsem si byla stoprocentně jista.
„Není to hnusný?“
„Budeš se divit, Nicole. Nejen, že to není hnusné, je to naopak poučné.“
„No vždyť mě ty její blbý ambicióní požadavky taky už furt lezou na nervy. Jsou to čtyřletý děcka, prokristapána!“
Ředitelka vrazila do třídy během ranního kroužku, kdy jsem dětem předčítala z knihy Každý kaká (Everybody Poops). Krásně ilustrovaná publikace sklízela velký úspěch.
„Kaká žížala?“
„Kaká!“
„Kaká ponožka?“
„Nekaká!“
Cartello se zamyšleně otočil na ředitelku s dotazem:
„A co ty, ty kakáš?“
Udělala si poznámku do bloku a kvapně opustila třídu. Kráva. Ta nekaká, ta sere! Při spotřebě těch jejích organických semen a cereálií se po ní muselo deratizovat hygienické zařízení!
Kolem desáté hodiny jsme již vyráběli kočičí záchod. Lea z vedlejší třídy přislíbila do zítřka jeden autentický kočičinec. Písku byla na hřišti velká hromada.
„Ta tvoje fixace na hovna mě fascinuje.“
„A co jste dnes dělali vy?“
„Vystřihovali králičí uši z papíru,“ odpověděla zahanbeně. Ano, jakkoliv neobvyklé byly moje projekty, nikdy jsem si nemohla stěžovat na nedostatek zájmu ze strany dětí (a bohužel ani ze strany vedení).
„Jak studie trusu souvisí s osnovami?“ zavolala si mě ředitelka na kobereček. Se zájmem jsem si prohlédla její lněnou hazuku a sešlapané tenisky. Slaměný klobouk byl jistě také organický.
„Ty korále...to je kukuřice?“ neodpustila jsem si.
Bingo!
„Jaké osnovy? Já učím koncepty. Děti si tohle téma samy vybraly. Nosily mi do třídy ptačí trus z hřiště tak vytrvale, že jsem to nemohla přejít bez povšimnutí. Žáci se zajímají o přírodu! Plánujeme školní výlet k řece, kde se naučíme rozlišovat nejméně pět zvířecích exponátů dle velikosti, zabarvení a tvaru. A tím vlastně i překročíme pedagogické požadavky matematiky a biologie.“
„Takže...příroda...“ vydechla okouzleně.
„Příroda, samozřejmě.“
A bylo to.