Strach

Nemám rád jednu věc (teda nemám jich rád víc, ale tohle je jedna z nich), když autor napíše něco pesimistického a deprimovaného a všichni mu najednou začnou nalhávat, že to není pravda, že svět je krásný, že tě všichni mají rádi, že to a to je ve skutečnosti bezcharakterní... Co kdybychom my tohle psali každému optimistovi? Svět není hodný ani krutý. Svět prostě je a my jej svým malým rozoumkem označíme za taký či onaký. Ale svět je ve skutečnosti jeden velký cynismus. Nevím, jestli to tak vidíš nebo jen píšeš, protože se ti líbí ten pochmurně melancholický styl, ale na druhou stranu lidé-optimististé nevidí jednu věc: člověk není deprimovaný permanentně! Člověk optimista je kolikrát smutný a pesimista veselý. Jsem si jist, že i ty se sem tam od srdce zasměješ a nemyslíš celých třicet tisíc dní svého života na to, jak je všechno smutné. Tohle vzkaž těm zkaženým optimistům a snad pochopí, že nějaká ta deprese je vždy vhodná...

tohle jsem psala před pěti lety... a jelikož věřžím na změny a užívám si jich plnými doušky, už tak nesmýšlím... ale ty básně mám stejně ráda - je to kus mě...

Milá Kovi, díky za návštěvu! Tvoje myšlenky vycházejí z pocitů, které prožívají všichni Tví kritici také, a také o nich píší. Takže v tom nevidím nic, v čem by si měla něco začít dělat.
A narozdíl od veselé Bibši si nemyslím, že dáváš najevo rezignaci !
Ulity? - Cha, cha, cha šneci! Kampak se schováte?
Tvoje vyjádření je deprimující, ale není falešné. Kdo nezná faleš , nepodlehne. Máš můj TIP za pravdu.

Tento svět není špatný, stojí za zapamatování, nevládne mu nenávist, jen dočasný nezájem a sobectví. Jestli se všichni stáhneme do svých ulit, tak se to nikdy nezmění, jen prohloubí. Kovi, názorově nemůžu souhlasit s tvojí rezignací. Není to řešení. Co takhle s tím spíš začít něco dělat?

Svět je nádherná škola, pamatuj. A navíc - jaký si to uděláš, takový to máš.