Nepří(ná-)jemné

Na tvé tělo vrývám slova

ty jsi kmen a já jsem dláto

chybujeme stále znova

i osli chodí cestou zlatou

V dobách, kdy nám slunce přálo

v nocích plných lidské kůže

plochodrážný rychlý slalom

kliky - háky, úžas - úžeh

Před sluncem neskryješ taje

co nocí slast to dnem je hřeb

v komorách srdce vypršel nájem

vždyť každá voda má svůj břeh

Vzpomínej,

     kde sešlá mysl zabloudila

Povídej,

     pak mi, že jsi moje milá

Hledím,

     do fontány velkorysé víry

Sedím,

     a celím v celé duši díry

Ptáci,

     leží naznak, na znak odevzdání

Vracím,

     se ti celý, zcelen, do tvých dlaní