Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zimní slunovrat

21. 12. 2001

1370

Autor

Zahradník

Nebe jak z šedého mramoru
Nedává poledne znáti
Pozbylo svou čáru obzoru
Barevnou paletu krátí

Vzduch ztěžknul mrazem až v hrudi to bolí
Se stromů na zem se krystalky drolí
Dvojice kachen s halasným tlukotem
Vznesla se z hladiny, zmizela jako sen

Svítání snoubí se s večerním soumrakem
Sněhová přikrývka všude teď kryje zem
Severák spřežení za vraty nechal výt
Také já přišel jsem slunovrat oslavit

Nad hlavou roztáčím pozvánku do jara
Provrčí nad vodou písnička bujará
Ornament na dřívku sluneční nese znak
Jasnými barvami vlahého jara pták

Chvějivou duchům teď zazpívá píseň
Zažene temnotu, zimu a tíseň?
Paže už umdlévá, zmáhá ji únava
V mysli však stále plá předjaří představa

Jen kachna bříškem zas rozpíná hladinu
A slunce bledý svit nese tu novinu
Že duše předků snad prosbu mou přijaly
A jaro s poupaty do kraje poslaly

Řeka tu plyne jak nevěsta stydlivá
Voda je temná a opar ji zakrývá
Krajkoví vlnek se ukrylo pod břehem
Stopa je zaváta, splynula se sněhem

Zahradník

14. 01. 2002

Dát tip

Díky, Zoo, díky, Falko. :-) Teď už je tu fakt přebuchtíno.

Falka

14. 01. 2002

Dát tip

Buchty...??? De sou? Mám ééélikej hlad!

zoo

14. 01. 2002

Dát tip

S mákem, prde? A že ani nepískneš, kruci, uhuhlávám, žmoulaje suchého piškota. :-(

Falka

13. 01. 2002

Dát tip

A ještě jsem zapomněla napsat, že se mi ta tvá básnička líbí, jen mi přišlo líto, že tu pod ní je tolik prázdného místa...

zoo

11. 01. 2002

Dát tip

Nyní je naplněno, Falči. :- ))) Když já na epiku nejsu, kvítku. Ale za odvedenou práci tip zasloužíš i tady, a není ze známosti. *

Slunce se vrací chycené do smyčky jaly je představy jalových lidí ticho je u prsu nejmladší rodičky ne každý na poli klasy své sklidí Slunce se vrací jak bárka z obzoru naděje v očích se upírá k zenitu za změnu zvyklostí, pravidel, názorů U vesel prázdno, kormidlo není tu Slunce se vrací - už první chyba je pokorou lidé mí ozdobte tvář Slunce je oráč, jenž polí nedbaje rozsévá na pouti všude svou zář Země se točí jak sukně ve vánku dvakráte do roka oráči vzdálena dvakrát ho omotá touhou svých volánků dvakrát je od Slunce do běla spálená Slunce se nevrací, to jen my, bázliví, z představ si vineme svých přání nit světlo mít zajaté do slibů... zda-li ví kdypak má svítit a kdy jen stínit? A tož to já jen tak, aby tu nebylo tak prázdno... a mějte se tu... ☼

Zahradník

25. 12. 2001

Dát tip

Pro ty, kdož neví, oč kráčí. Zvučící dřívko jste viděli v druhém díle Krokodýla Dundeeho. Jedná se o kultovní předmět od pólu k rovníku, jemuž se v globálu přisuzuje kouzelná podstata. U lidí za polárním kruhem připomíná hlasy mrtvých předků, kteří mají tu moc, aby v období dlouhé polární noci přivolali zpět slunce a teplo, jež roztopí ledový krunýř a nabídne možnost dalšího dobývání chleba vezdejšího v podobě rybí ploutve či tulení kýty.

Funda

23. 12. 2001

Dát tip

Tož, to se mi líbí kolego. Snad jen by to šlo ještě malinko vylepšit tím, že by se v první části mluvilo více o sněhu, mrazu a ledu a potom by již byly více vyzdviženy znaky probouzejícího se jara a ústup zimi. Narážím tím na to, že v předposlední sloce již rostou poupata a v poslední je všechno zase trošku ponuré. Nic proti sněženkám a krokusům, ale ten konec by měl být vskutku více zářivý. Snad jsem Tě příliš neotrávil. TIP

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.

Československá literární komunita

Zimní slunovrat

Autor

Sdílení