Usínám

Usínám
dnes poprvé
a na patře mi trpce hořkne čaj
Minul jsem nevšední zážitky své doby
(ostatně vědci prokázali že jsou pouze z umělohmotné hmoty
a v jejich kokpitech sedí vystrašení igráčci piloti)
a poklidně se posadil do křesla
Nikam totiž nespěchám
snad poprvé
Je mi u toho trochu špatně
ale lepší než nic

A tak usínám
dnes poprvé
a radost se provalila
se stejnou intenzitou jako smutek
a taky vztek
Jo!!! ten starý kamarád vztek
na každém rohu když vykukoval
a i nadále tam je někdy někde schovaný
Tahal mě za kapsy
z nichž jedna prázdná
druhá vysypaná
Vztek - věrný to souputník
a brach cestou necestou
otevíral mi oči
a věrně se před nimi vystavoval
tak jak jsem chtěl
a měl
Až bych ho někdy bacil takový mám na něj vztek
Ale dnes v tomto pohodlném křesle
propáleném od cigaret značky sparta
a politým nesčetněkrát kafem
si jej prohlížím
Mám jej na dlani - otáčím jej ze strany na stranu
a on se tak nějak bezmocně krčí a vlastně se i bojí
to je jeho chocho! Bát se
a bát a potutelně se pak pod falešné vousy smát!
Jenže za hlavu já ho nehodím
schovám si jej do kapsy a budu čekat na svá další hoře

Protože dnes poprvé usínám
a možná se mi budou zdát prapodivné sny
a taky možná děsivé
třeba se pak rozbrečím
a možná i tehdy když se mi nebude něco líbit a nebo
mi bude líto
kdo ví
Sedím a za okny se točí den
moc se v něm nemluví
a ani neděje
ale je
a taky cítit a slyšet zcela obyčejně
jako silné a hluboké nadechnutí
Do hor se vrací podzim
a psi škrábou do vrat svojí píseň
stále stejnou jako před sto lety