Putování pana Ky... II.

Motor šedobílého Fordu jemně předl, pak krátce škytl a zhasnul. Tovární hala byla, mimo auta, dočista prázdná. Práskly dveře. \" Hele, Simeone, seš si jistej, že je to to správný místo ?\" \" Páka.\" Zmateně jsem se na něj podíval. \" Jaká páka doprdele ?\" Usmál se. \" No jasná, jaká jiná ne ?\" \" Pitomče, jednou ti tu tvojí hubu zašiju,\" odplivl jsem si na zem. Byla tu zima a já si svůj kabát nechal v baru, odkud jsme spolu se Simeonem narychlo vypadli. Zavolal nám kámoš. Překupník měl zájem o naše věcičky, o naše zlatíčka. \" Tak sme tu a nikde nikdo. Hele, Simeone, vem si radši stříkačku, člověk nikdá neví, estli na něj nechystaj boudu.\" Zabručel cosi nesrozumitelného, ale poslechl. \" A naláduj ji průraznejam, pamatuj na poliše posledně.\" Jo, být váma, nechtěl bych zažít to co my. Honila nás policie přes půlku města. Odrovnali jsme jim dvě auta a pár z nich jsme poslali do věčných lovišť, jak by řekli indiáni, a ještě jim nakonec ujeli. Nějak nám měknou. NYPD už není, co bývala. Časy se holt mění. Tiché kroky mě vytrhly z přemýšlení. U vchodu se objevil vysoký muž v černém kabátě. Zvolna šel k nám, v kapsách. \" Tak ručičky pěkně na světlo, ať je vidíme,\" křikl jsem na něj a vytáhl svou UZInu, jen tak, pro jistotu. Simeon už na něj mířil. Víte, opatrnost je matkou moudrosti. Zvlášt když prodáváte kradené blbosti. Cizinec jednu ruku vyndal, druhou měl stále v kabátě. \" I tu druhou !\" Když Simeon chtěl, dokázal mluvit jako nesmlouvavý drsňák. Chlápek se na nás usmál a zvolna ukázal i pravou ruku. Držel v ní nůž. \" Hele, to má bejt jako co ? Koukej tu kudlu vodhodit, nebo ti s tim pomůžu !!\" Občas to ale s tím drsňákem přeháněl. \" Ale no táák, Simeone, klídek. A vy, dejte ten nůž pryč,\" pokynul jsem mu UZInou k zemi. S úsměvem kývl hlavou, vzduchem se mihla šedá šmouha a Simeon jen zasupěl, jak se mu nůž s mlasknutím zabodl do oka. Svezl se na zem, pistole zarachotila na betonu. \" Kurva,\" špitl jsem neschopen pohybu,\" c-co ??\" Pokrčil rameny. \" Řekl odhodit, tak jsem ho odhodil. Můj automat na něj vychrlil dávku bezpláš´tových nábojů. Viděli jste matrix ? Ti agenti na něj neměli. Lehce se pohnul, natočil trup a kulky ho neškodně minuly. Všechny. Ruka se samopalem mi sama od sebe klesla, ve stejnou chvíli se mi otevřela pusa a já určitě musel vypadat jako idiot. V jednu chvíli byl pár metrů přede mnou, v druhou stál vedle a mířil mi na hlavu Simeonovou pistolí. Kdy a jak ji vzal, tak na to se mě neptejte. Nemám tušení. Asi bych byl v ten okamžik mrtvej, vystřelil by mi z palice mozek, nebýt takového malého skřeta, který se objevil u vchodu a hned se na toho chlápka rozkřičel. \" Ty si ses asi zbláznil !!! Nech ho být, to musíš každýho sejmout ?\" Došel k němu a zašermoval mu před obličejem prsty, umazanými zřejmě od oleje. \" Sakra, to nemůžes jednou udělat něco normálně ? Dát mu prachy a vzít si zboží ? Ne, to je prostě nemožný co ?!\" Otočil se ke mě. \" Já se vám omlouvám, on to tak nemyslel. Vašeho kamaráda je mi líto, skutečně, ale on za to Ky nemůže, je zkrátka takovej,\" přešel ke kufru a otevřel ho. \" Hmmm, skvělé zboží. Nechám vám tu prachy, tady,\" položil na zem malou plastovou tašku. \" Díky, díky moc. A ještě jednou promiňte,\" potřásl mi rukou. \" Tak pojď Ky, hotovo.\" Odešli. Já tam stál, věřte mi, ještě asi dvacet minut, úplně bez hnutí. Lapal jsem po dechu a snažil se si to v hlavě srovnat. Celé to proběhlo tak rychle, že nebýt peněz a Simeonovi mrtvoly, řekl bych, že se mi to jenom zdálo. Klekl jsem si k němu. \" Byls dobrej kámoš,\" řekl jsem hluše. Němelo smysl, tu takhle tvrdnout, Prachy mám a žiju, což je hlavní. Simeona je mi sice líto, ale každý jednou umřeme. Někdo dřív, někdo později...