Záludnosti hledání

Taková blbůstka...

Záludnosti hledání

 

Jsou mi známy cesty, které vedou jen někam…

 

Vyprodaný obří kráter, antický svatostánek

divadla na Marsu (na Zemi už byl dávno překonán)

očekává nové vystoupení, premiéru dramatu

místního génia s prostým názvem Génius Marsu.

 

Po těchto dálnicích do totálních katastrof…

 

Nadšení nezná mezí, vždyť sám autor je zde,

zvědavý na reakce svého publika, přišel jenom

kvůli nim, chce je vidět a dav to velmi dobře ví,

přesto jim to nezapomene zdůraznit v projevu,

který bude předcházet samotnému zahájení hry.

A skutečně, již stojí uprostřed, na výšině slávy,

pro kterou je ochoten udělat naprosto cokoli,

uvaděč mu nyní předává slovo roztřeseným

hlasem a obecenstvo šílí, až ovzduší bzučí,

srší a doslova praská ve švech.

 

…neustále šlapou davy zatracených zoufalců.

 

Nehostinné nebe nad Marsem se zakabonilo,

dav padl jak jedno tělo, strojově přesně, na kolena,

když k němu začal génius opravdu hovořit

svým pisklavým a krajně nepříjemným hlasem.

 

Hledají nenaleznutelné, tak dlouho a vytrvale…

 

Publikum je na kolenou, celá ta obrovská masa těl

teď klečí a napjatě poslouchá starcovým slovům,

ačkoli jim nikdo nerozumí, nebo ne alespoň tak,

jak jsou míněna. Nevědomost lidu dává géniovi moc,

ovládat jej, zcela dle vlastní potřeby, chuti a zvůle,

proto nyní ozřejmuje účel své přítomnosti u premiéry.

Skutečně chce vidět reakce svého publika, které je

je teď již zcela v jeho rukou, ale on přidá třešničku,

že další jeho hra bude právě o tom, jak dav

reaguje na nový počin svého miláčka.

 

…hledají, až dojdou tam, kde vše končí i začíná.

 

A že tedy je zde přítomen pracovně, pracuje neustále,

a to výhradně pro své věrné zde přítomné publikum,

kterému tímto upřímně a z celého srdce děkuje

a že doufá, že mu bude zachována přízeň i nadále…

 

A opona se zvedá, divadlo jménem svět začíná…

---