Smíření

Smíření

Jdi pryč!!!
Nechci tě u sebe mít.
Jsi jen velký životní kýč.
A zrovna dnes musí venku lít.

Sedím v koutě svého pokoje.
Všechno jde stranou.
Oba jsme čekali jiné vývoje
a teď jen mě po tvářích slzy kanou.
Vzpínám ruce a málem si lámu kosti.
Úsměv spálen s tvým mladým tělem.
Byl jsem pro tebe blízko, ale né dosti.
Od smrti jsi utíkal rychlým během.

Z našich zážitků by se dala sepsat kniha.
Lidi by padaly na zem smíchy.
Nyní mě popadá jiná hloupá tíha.
A to sebedestruktivní hříchy.

Není to sebelítost.
Nebrečím tu marně.
Nikdo nenahradí jeho blízkost
a pokud ano, tak ne zcela zdárně.
Ty jsi to měl lehký.
Prostě jsi odešel a teď se MY staráme.
Asi se díváš z vrchu kdo je či není vetchý
a odpuštění tě trapně žádáme.
Víme,že si musíme sami odpustit.
Berem na vědomí, že nám ukazuješ jinou tvář života.
Už je zbytečné mluvit o tom, jak jsme na tebe nedali dopusit.
Zaskočila nás zbičehonic tvá posrtná prázdná temnota.
...
Odcházel jsem a tys mi řekl:
,,Vše bude jako dřív.“
Já blbec ti na to kýv,
a hodinu na to jsi se vším sekl.

Kdybych aspoň tušil co tě za hodinu čeká.
Zůstal bych po tvém boku do poslední vteřiny.
Naděje na další dny, měsíce a roky bez tebe v srdci leká.
Byl a JSI pro mě víc než jen součást tzv. rodiny.

Ten tvůj věčný úsměv nejde naštěstí zapomenout.
Úsměv bez strastí a strachu u čehokoli ti doktoři řekli.
I ten pláč z bolesti musím trochu připomenout.
Při žertování o smrti nám slzy v objetí proudem tekly.

Stále vidím jak máš šťastné oči.
Když mě vidíš přicházet na tvůj pokoj s bonbony a ovocem.
Občas žluté jako skrvny mločí.
Nazýval jsi mě pašeráckým dovozcem.

Proto sedím rohu...
Kdo nezažil, nepochopí.
Možná proto pomáhám tam, kde mohu.
Ale jen tak něco mě od toho dne lehce neutopí.
Opravdu, věřte tomu...