NA VEŘEJNOSTI HO, KUBO, NEVYTAHUJ!

Jsem Blbec. Babička odpočítává peníze na rajčata. Sluníčko svítí a já mám radost. Tak ho vytáhnu. Jenže jde pošťačka. Tak ho zase zandám. Vím, že se nemá vytahovat před lidma. Říkala Babička. Jenže já jsem Blbec.

V potravinách pozdravím. Řeknu Ahóóój a Prodavačka Ahoj Kubo. Mám chuť ho vytáhnout a ukázat prodavačce, ale neudělám to. Babička by mě sprdla. Nevytáhnu ho a zaplatím rajčata. Chvíli předstírám, že jsem mašinfíra, ale nemám plácačku. Je mi čtyřicet sedm let. Mám rád štrůdl a chleba s máslem a s medem. Nejvíc ale Mekáče. Tam chodím rád. Červená a žlutá jsou pěkné barvy a když je vidím, mám radost. Někdy ji mám tak velkou, že ho vytáhnu, ale už na mě zavolali policajti. Jednou. Ne, vlastně dvakrát. Babička říká Ty Blbče, kolikrát ti to mám opakovat, že šulda musí zůstat v gatích. Ale proč? Jednou jsem viděl chlapa v parku, měl takovej ošuntělěj kabát, a když kolem mě procházel, tak ten kabát rychle roztáhnul a měl ho už vyndanýho. Tak jsem ho taky vytáhnul. Ale chlap se leknul a utek. Babička říkala, že to byl Úchyl. Tak to já bych taky chtěl jednou být Úchyl. Ale zatím jsem Blbec. Tak možná, až Babička odejde na pravdu Boží. Pak mě prej šoupnou do Ústavu. Babička říkala, že to tam není tak hrozný, ale že ho tam hlavně nesmím před lidma vytáhnout.

Dneska jsem šel po náměstí Míru a viděl jsem, jak děti v parku pouští draka. Ta holčička, co ho pouštěla, měla pěkný šatečky. Žlutočervený, jako Mekáč. Řekla, že se jmenuje Andrejka. Zeptala se mě, jak se jmenuju já. Tak jsem jí to řekl, že Blbec. Ona se moc smála. Měl jsem radost, že se směje a chvíli se mi chtělo ho vytáhnout. Ale pak přišel Andrejky tatínek a zeptal se mě, co jí chci. Tak jsem mu to řekl. Že mám Babičku, že jsem jí dneska šel pro rajčata a že až umře, šoupnou mě do Ústavu. To, že se mi ho chtělo vytáhnout a ukázat Andrejce, jsem mu neřekl. On se na mě díval divně, jako trafikantka, když jsem se jednou zapomněl. Pak odešli a já si sednul na trávu. Sluníčko zapadalo a mně bylo smutno. Ani nevím proč. Tak jsem ho konečně vytáhnul a prohlížel si ho. Nevím, proč to lidem tak vadí. Mně to nevadí, že jsem Blbec.

A pak jsem si vzpomněl, že babička dělá večeři, a že až půjde na Boží pravdu, už nebudu Blbec, ale budu Úchyl. Jestlipak v tom Ústavu dobře vaří?