září

protože pohádka na pokračování a protože pravda je více v rukou -či v tom čím ona uchopuje- náhody než v tvých pro Paula Celana a Taša Andjelkovského abyhom citovali či odkryli hadry a kůži a ptali se na kostru zbytek aneb nakolik natolik protože nejde o minulost ale o původ aneb reflexe metamorfického focení aneb baterka světlo látky cvaknutí zmrazení výrazu

Bylo mnoho látky v obrazech

Bylo jí tolik náručí kolik jsi chtěl

Bylo také ostré světlo ukryté v záhybech

A bylo ano znovu bylo znění

 

Ticho a tma oba poplatní času

Bylo to trochu jako dětství

Třeskavé a přece teče po dřevě

Bylo to vše o proudu světla

A látka ta byla o pozvolném ubývání dechu

 

Ano a teď cesta k řeči

– je třeba překonat dráhy paměti a být tady –

Nabízet uzlinku mluvy příchozím

 

Hosté jsou znaveni

Neopásávají se jazyky

Neleští štíty slova

Nejsou ve vločkách naopak

Jsou znaveni jak země pod sněhem  

Uléhají do vody a ramen 

Hosté znalí mlčení 

 

Bráním se přicházejícímu spílání

Tepu studny do hlavy

Učím se zapomínat

Z řeči si hnětu hnízdo a uléhám

K zimnímu spánku dvojdomí

Ani ptákem ani snem

Unikám v látce ozvěnám

 

Stojím tady a neznám

prahy ani stoky řeči

zbývá zjevně svítání nebo slovo

 

dáváš mi hlas ale bude prorostlý zdí

dáváš mi skulinku času do zástavy

stál jsi tam nejdětinštější ze všech

dáváš mi to co zní a tluče

dáváš mi křemen slova ne

 

 

Únava se rozléhá po celém těle

Řeči i látky zabaleny do polštáře

Odlétám a vzpomínám

na chlebnikovovy sny

 

 

---