koně, kteří znají svoji cenu

růžová je jenom mlha, zlatý střed koně, kteří znají svoji cenu vím co chci a je to jedna věta plní studeného vzduchu, takové to je - létat když se vracím do bílé mlhy kolem posledního stromu jako ovce schované před zimou v mrazáku ve vlnách v neustálém proudění v neustálém proměňování se, které nebere konce neztotožňuji se, zůstává neidentifikovaný ve svém letu, který už není pohybem, ale pružným bytím setrváním v bílém naplněném prostoru noc převlékla kabát a stojí na opačném pólu jakoby jen lehce roztočená-rozkročená nad hlubinou, kde ze dna vykvétá zlatý květ, line se, více vůně, než tvar bezpředmětné stává se svatým, předmětné uhelnatí a upadá zpět do hlubin vod stání je protikladem pohybu nad pádem hmoty pravé setrvání je chladná levitace - vzlínání páry zkřehlé prsty oheň v krbu mrholení a mlha nad lesy nechat se sem donést na hřbetu, nebo se z posledním vypětím doplazit chce se znova říct, vykřiknout: Až sem vedly všecky moje kroky kolem tolik vody ..., hmotné je uhlí i diamant mezi tím pára, pára je bytím duše bílá zubní sklovina i plocha nekonečného ledu žádný život, žádné usilování, jen čisté setrvání, bílé bytí přebývání v neohraničeném prostoru. růžová je jenom mlha, zlatý střed Tady vzniká krystal

---