Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCukrárna
Autor
Beata
Stála jsem u pokladny v jedné z teplických cukráren. Paní, co mě účtovala můj růžový dortík, náhle zařvala na cukrárenského pomocníka, tak aby to všichni slyšeli:”Hele řekni tomu dědkovi, ať laskavě zaplatí!”. Vykulila jsem oči a přisedla s dortíkem ke stolu, s výhledem na onoho “dědka”, velmi zvědavá o co tu jde a jak to dopadne.
Stařičký pán se svou stařičkou paní seděli natěsnáni u malého kulatého stolku. Paní seděla u kafíčka se dvěma koláčky, pán s ovocným čajem a koláčkem jedním. Seděli a usmívali se. Byli spokojeni v tom sladkém odpoledni. Vše si před chvílí pracně odnosili ke stolku a uspořádali. Čajík osladili a kafíčko omléčnili, obstarali lžičky, odložili vesty a zasunuli tašky, tak aby nikomu nepřekážely. Seděli a usmívali se a byli spokojen
i s tím dnešním dnem.Mladý pomocník přišel a slušně požádal o zaplacení. “Proboha, samozřejmě,
já zapomněla…” vykřikla zděšeně paní a vyskočila ke kase zaplatit.
Zapomněli. Prostě zapomněli zaplatit! Stane se to.
Moje babička, když už byla velmi stará zapomínala na ledascos. Nejdříve zapomínala na to, co kdy řekla, později zapomínala na záchodě splachovat a ještě později zapomněla, že ten záchod vůbec je…
A tak mě napadá, na co všechno jednou zapomenu já, která se zvláštním pochopením hledím na ty, které to zapomínání již potkalo.
A pak také mě napadá, na co všechno asi jednou bude zapomínat paní za pultem, paní prodavačka, která už teď zapomíná na úctu ke starým lidem, k životu, na slušné vychování a na vysokou nezaměstnanost ve svém městě…