Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDetaily - co stojí za to si poslechnout?
Autor
experimentátor
Bylo 6.10. 2011 6 hodin ráno, ale ruku do ohně bych za ten čas nedal. Na webu www.t-music.cz bylo dané ke stažení nové studiové album pardubické Vypsané fiXy s názvem Detaily. Zaplatit za ně můžete - stejně jako u předposlední desky - kolik chcete a kolik uznáte za vhodné. Veškeré peníze t-music zdvojnásobí a poputují přímo kapele do San Piega Records. Na závěr úvodu bych upozornil, že se nejedná o klasickou recenzi, ale to snad omluvíte. Po poctivém 50. poslechnutí se tedy jako dobře skrytý patriot pouštím do představení. Chcete-li, nazvěme to průvodcem.
Panelové sídliště?
Celé album začíná skladbou Show pana Loba, která nás uvádí do světa panelového sídliště. Márdi (zpěv, texty) dostal první inspirace na nové věci při procházení se sídlištěm za poslechu Johnyho Cashe (konkrétně skladby Hurt). Celé album tak má být cestou denním rytmem právě sídliště. Nechám všechny (ne)znalé v klidu vést debaty o tom, které pardubické (v textech VF města San Piego) sídliště myslel - jestli Polabiny, Dubinu, Duklu...
Hned od poslechu první slyšíme "jiný zvuk". Je skutečně velkou devizou a odvahou Vypsané fiXy, že se snaží každé album hudebně posunout jinam podobně, jako jejich vzor Pixies. Navazující skladba Diskokaktus to plně potvrzuje. Jednoduchý rodinný (mikro)příběh poměrně typické české rodiny a především jejich dětí je plný odkazů ("Čuk a Gek z NSDAP", "děda by radši Mišíka"), se kterými si skladba pohrává.
Dostáváme se k poledni a k písničce Detaily. Už od prvního poslechu je to Vypsaná fiXa ve své rozmarnější podobě. Obrazy to nepřehání a skutečně spíše vyzdvihují jednotlivé detaily. "Kusy líčidel" či "hrdinové nekecaj a jdou do tmy" jsou tedy spíše rekvizitami. Cítím z toho rádiový potenciál a nemyslím to vůbec zle.
Nech mě nadechnout, nechám tě snít
Čtvrtou skladbou je Bubetka. Píseň o talismanech, ale spíše o snění. Vypsaná fiXa se zde pouští blíže ke "svým generacím" - lidí, kteří žijí rádi, ale "neví, jestli zvládne ten svět z paneláků a betonovejch bloků." Márdi tak vypráví o tom, že každý máme své místo, kam rádi utíkáme. Pro mě však zůstává až překvapivě na povrchu.
Navazuje Mentální dávidlo. Nevím, jestli to má vyjadřovat v denním cyklu pokles energie po jídle, ale na mě to tak působí. Je to nové denní nadechnutí a tak vnímám i tuto skladbu. Zajímavá je závěrečná sloka jak ze slovníku prezidenta Klause - "V nepokoji jsou nestoly, nežidle a na neposteli koukám do nestropu". Následující Bibi Balderis uzavírá první polovinu nového alba. Nebo spíše připravuje na druhou polovinu. Zpívá o citech, hlavně těch skrytých. Na mě nejvýrazněji působí část "zákon o zachování velikosti citu v jeho bytu nefunguje už pár let."
Všichni míříme zpátky k sobě
Druhou polovinu otevírá píseň Vše za 39. Je i prvním singlem z nové desky, i když přesně nevím, proč zvolili zrovna tuhle. (Kdo na to přijde, má ode mě bludišťáka). Dá se ale říci, že skutečně spojuje celou desku. Originální začátek, popkulturní odkazy ("Quentin Tarantino"), neútočná reakce na konzumní svět ("dovnitř choděj lidi a nakupujou blbosti") a nový zvuk spojený se změnou rytmu (při refrénu "zpátky k sobě"). Je to o tom, jaká je Vypsaná fiXa. Dost vnější i dost vnitřní, aby to nebylo my vs. oni.
Štafetu přebírá píseň Schovaná. Je o Londýně a je nejen o au pair ale i o nás. Vypráví o cizině, ale možná o to víc o domovu. Závěr vede tam, co vše ostatní. Domů do San Piega City. Příjemná poslechová skladba. To song Nájemník se za nic rozhodně neschovává. Zapomeňte chvíli na to, co víte, a zkuste jiný pohled. Není to pocta robotické hudbě (a podobně) a Márdi je skutečně při části přednesu (ano, tohle pro mě není zpěv) dokonalý. Strhne vás do proudu noci, který je odlišný, ale právě o to víc fiXovský. Jednoznačně osvěží.
Chci noc, chci...
Desátá skladba je výjimečná pro celou diskografii Vypsané fiXy. Márdi dostal za úkol napsat píseň o dvou holkách a vznikla Lujza a Telma. Hravý zvuk a ještě rozpustilejší text je skoro až popisem typické (páteční) večerní akce. Ale jak to vlastně žijeme? Všichni někdy odkládáme náš život a pak chceme vše naplno. Skladba neklesá do rezignace či smutku, jak bylo trochu zvykem u dřívějších alb (viz.. skladba Emigrant.). Odzkoušena o půl 4. ranní na akci a funguje, i když nevím, jestli to je správně.
Pořadové číslo 11 ukrývá jednu z nejzajímavějších písniček z celé desky. Jizvy jsou vyjádřením "nové" Vypsané fiXy. Perefktní úvodní melodie, jedinečný Márdiho zpěv, který už je dost daleko původní syrovosti, a hlavně - alespoň pro mě - vrcholný text alba. Ano, není to Kant, Sartre nebo Fromm. Je to Márdi stojící mimo banalitu se všemi svými obrazy. Jestli chcete důrazně doporučit nějakou skladbu, tak máme vítěze.
Jedna jistota u fiXy platí už dlouho. Jak rozum velí, závěr má být pomalý a - pokud možno - nebýt hloupý. Vypsaná fiXa nám však v songu Dohasnul servíruje něco víc. Skutečný závěr alba. Píseň pro pátou ranní, kdy se člověk vrací z probdělé/propité/propracované noci. Slunci se chce už vstávat, ale člověk míří už téměř spát. Skladba je o samotě i o blízkosti. V čase, kdy si člověk dovolí trochu rozjímat, protože už nemusí nic stihnout. Nechybí ani odkaz na milované San Piego, ale jestli ho člověk opouští směrem na spánek, nebo směrem pryč, to už nechám na vašem posouzení.
Co říci závěrem? Stáhněte si Detaily a poslechněte sami. Za mě je to spokojenost s nejlepším domácím albem, které - minimálně - za poslední dva roky vyšlo. Plynule navazující hudební posun, zajímavý zvuk i při x-tém poslechu a originální texty. A jak říká Márdi - kdo si koupí desku není klient, ale kámoš.