Sebevrah

Odkládám kůži do šatníku

Drásám své vlastní nitro.

Stávám se obětí

na vlastním oltáři slabosti.

Dnes...

Ano, dnes příjde.

Konečně.

Už vychází rudý měsíc.

Připíjím mu vlastní krví.

přikusujíc své prsty.

Tak pojď...

Okna jsou otevřena.

(Nůž je ostrý)

Svlékám se.

Chtěl bych odložit

i poslední kousek

své fyzické podoby.

Chci pro tebe být krásný...

Má vytoužená.

Pohostím tě u stolu

prostřeným nářky.

Pojíme trošku nenávisti

a zbytky hodíme chtivým.

Místo vína

stříbřité slzy zmaru.

A jako moučník.

Opovržení.

Vem si mě

a odnes do zapomnění.

Mou ubohou schránku

ať roztrhají divocí psi

hmyz si na ní pochutná.

A zbytky nasypte chtivým.

Ať mají víc.

Tak už pojďmě.

Dosti bylo radovánek.

Teď čeká nás...............