Já, internet

Tahle povídka je o mě a o internetu. To je ta věc, která měla původně sloužit k tomu, aby si vědci po celém světě mohli mezi sebou vyměňovat poznatky, ale slouží hlavně k šírení porna a k vyhledávání obětí kanibalistickým vrahům.

    Jednou jsem si nedopatřením zablokoval svůj mobilní telefon. To jsou ty malé telefony bez drátů, něco jako vysílačky, ale s větším dosahem - snad až za okres. Bylo to v opilosti, kdy jsem asi pětkrát nebo šestkrát špatně zadal pinkód. Zcela bezprizorní, bezbranný a bez kontaktu s okolím, jsem už za dva týdny napochodoval do prodejny svého operátora (T-mobile) a chtěl simkartu odblokovat. Neměl jsem příslušné papíry, takže si prodavač zřejmě myslel, že jsem telefon někde ukradl.

    ,,Proč tu simkartu jednoduše nevyndáte?'' ptal se.

    ,,Tenhle telefon bez simkarty nefunguje.

    Pak se na ten telefon podíval, zamyslel se, podíval se na mě, znovu se zamyslel a pak pochopil. Zřejmě jsem nevypadal až tak vágně, abych ukradl mobil v momentální hodnotě třiceti, možná pětatřiceti korun. Tak si vyžádal mou občanku, prověřil si mě šestnácti otázkami a sdělil mi puk, což je kód který vám odblokuje simkartu, když si ji zablokujete zadáním vícero špatných pinkódů.

    ,,Když tak vidím, jak bojujete s těmi vymletými tlačítky - nechtěl byste nějaký novější telefon?''

    ,,No víte, já nevim, mám ho už pět nebo šest let.''

    ,,No právě.''

    ,,Právě? Mám k němu vztah.''

    ,,Ale zdá se, že vám každou chvíli může dosloužit, tak jsem myslel…''

    ,,No… a co tam máte v nabídce? Máte něco takovýho? Víte, já těžce snáším změny.''

    ,,Ne, tohle už ne. Ten váš mobil, to už je, s prominutím, pravěk.''

    ,,Jura? Křída?''

    ,,Co, prosím?''

    ,,Ale nic.''

    ,,Co chytré telefony? Slyšel jste o nich? Znáte je?''

    ,,Já radši hloupé telefony.''

    ,,A co internet v mobilu, už to k vám došlo?''

    ,,Zatím ne. Asi se to někde zaseklo.''

    ,,Takže internet zatím jenom doma, v teple, u počítače - chápu.''

    ,,Já ho nemám ani doma.''

    ,,Och, ale počítač snad máte…''

    ,,Jo, to mám. Na čem bych pak psal úřední dopisy soudům.''

    ,,Ehm,'' - ten nagelovaný chlapec je trochu zaražen.

    ,,Tak co tam pro mě máte?'' snažil jsem se navázat zpřetrhané nitky našeho obchodního rozhovoru.

    ,,Ano, jistě, ehm, ehm, - co kdybyste se podíval na tyhle…''

    Ukázal mi pár mobilů a já si nakonec vybral snad o celou sérii lepší, než je ten můj současný homobilo habilis. Dokonce se slotem na paměťovou kartu.

    ,,Můžete si tam teď naházet docela dost muziky, třeba:''

    (Pak říkal nějaká jména a názvy kapel, které jsem neznal. Asi to byl někdo, kdo se tenhle týden zrovna objevil na MTV, takže talentované hudební monstrum a budoucí nesmrtelná legenda. Až do příštího týdne.)

    ,,Moc vám děkuju,'' chystal jsem se k odchodu.

    (I stou paměťovou kartou mě to všechno stálo něco přes šest stovek.)

    ,,Nemáte zač. Ale pane,'' zastavuje mne. ,,Vážně neuvažujete o tom domácím připojení k internetu?''

    Asi ve uzřel ideálního hejla.

    ,,Celé i s modemem by vás to stálo pouhou korunu,'' zvedl na mě levé obočí.

    ,,Měsíčně?''

    ,,To ne, měsíčně by to bylo kolem čtyř nebo pěti stovek.'' Dal to levé obočí zase dolů.

    ,,Ou…''

    ,,Ale když to skloubíme s vaším paušálním tarifem…,'' odhalil zuby a pozvedl obě obočí.

    Vůbec se mi to nelíbilo, ale vypadal tak zoufale. Napadalo mě : Možná má nemocnou matku, které musí platit léčbu a jeho výplata odpovídá míře kšeftů. Nebo nemocnou přítelkyni nebo spíš přítele s nímž je v registrovaném partnerství. Vzpomněl jsem si na dokument A vy jste kdo? a měl jsem rázem pro něj i jeho přítele pochopení.

    Řekl jsem: ,,Fajn, poslouchám.''

    Mluvil o rychlostech, megabitech, technickém šetření a o tom, že celý proces trvá asi tak dva týdny, takže to sice není hned, ale zato je to připojení spolehlivé a cenově výhodné, pak mi dal pár brožur a i s novým mobilem mi všechno dal do úhledné igelitové, bílo-černo-šedé, tašky. Slíbil jsem mu, že si to rozmyslím a v co nejbližší době se tu zase zastavím.

    ,,Nejpozději za týden,'' slíbil jsem.

O dva měsíce později, jedu po práci tramvají domů a říkám si: Co teď? - Přítelkyně mého kamaráda ve zkouškovém období, do výplaty týden, doma není co pít, ani o čem psát… Vystupuji tedy spontánně a neplánovaně na zastávce daleko před domovem a jdu zase do té prodejny.

    Ten prodavač tu není, ale zato tady je pár mladých prodavaček; mladé holky, a evidentně nejsou ve zkouškovém období. Stavím se do fronty hned u vchodu, tam je přede mnou jen jedna postarší žena. Od vedlejšího pultu se ke mně naklání prodavačka (neobyčejně fascinující zrzka) s prosbou: ,,Pane, támhle si musíte vzít lístek a pak vyčkat, až se vaše číslo objeví nad pultíkem.''

    ,,Číslo…, pultík…,'' opakuji jako idiot. ,,Jistě, děkuji.''

    To tady před tím nebylo, říkám si. Jdu k tomu zařízení. Jsou tu dvě možnosti: informace, nebo něco nesrozumitelného. Co chci? Informace nebo něco nesrozumitelného? Chci se informovat, jistě. Mačkám to a dole vylezlo číslo 68.

    ,,A do prdele,'' utrousím šeptem.

    Sedám si vedle staříka, který zkoumá svůj mobil s obřími tlačítky. Nad pultíky blikají světla kolem padesátky. Čekám a rozhlížím se. Máme tu špinavou blondýnu středního proudu, černovlásku s elegantními brýlemi  a… (odešla od pultu někam dozadu a pak se vrátila), ten zadek… a nakonec tu zrzku. Má dlouhé vlasy, štíhlé paže, (ostřím do dálky) pár pih na nose a kolem, modré očí, je tak o půl hlavy vyšší než já a tři anděly nebeštější, než ta blondýna a černovláska dohromady. Dívám se na tu zrzku a v duchu si zpívám irské lidovky.

    ,,Šedesát osum,'' volá ta černovláska.

    ,,Hmm,'' pohlédnu na ni a jdu k jejím brýlím a zadku, který přes pult neuvidím.

    Dávám jí poctivě to číslo a ona se ptá:

    ,,Jak vám můžu pomoct?''

    ,,Chci se zeptat na váš internet…''

    Poučuje mne podobně jako ten klučina před dvěma měsíci a nakonec se ptá, jestli bych tedy měl zájem. - Souhlasím. Sepisujeme to - je to smlouva nesoucí název Objednávka služeb internetu ADSL. Objednávka prý proto, že během technického šetrení můžou zjistit, že u mě internet nepůjde či co, nebo si to já během těch dvou týdnů můžu třeba rozmyslet a zařídit si připojení od jiné společnosti a tak.

    Odcházím tam odsud celý rozechvělý. Všechno se stalo tak rychle. Bylo to jako přijít o panictví, celou dobu jsem se snažil tvářit, že vím co dělám, ale vůbec to tak nebylo. Ještě v tramvaji dostávám tuhle SMSku: Vazeny zakazniku, v nejblizsich dnech budete kontaktovani za ucelem domluveni navstevy technika. T-mobile

    Je 4. června a já se těím, že budu brzo psát státním zástupcům elektronické dopisy.

    Čas plyne nudně a bídnicky. Poslal jsem (poštou) pár povídek do časopisů, ale nikdo mi na ně neodpověděl. Nikdy.

    7. června mi na můj mobil, se čtyřgigovou paměťovou kartou, přichází tahle SMSka: Vazeny zákazníku, potvrzujeme prijeti Vasi objednavky ke zpracovani. Prave probiha technicke setreni. T-mobile

    14. června se tak tak vyhýbám velké partě kolegů a jejich pozvání ,,na jedno''. Nemám moc rád pitky ve velkých partách. Vymluvil jsem se, že nemám peníze a musím něco vyřídit v bance. Ve skutečnosti mě u sebe doma očekává kamarádova přítelkyně, která má studijní volno. Vstupuji do tramvaje a v tom mi začíná zvonit telefon. Podle hlasu to je starší žena, (od T-mobilu), a chce se domluvit na návštěvě technika u mě doma. Domlouváme se na dvaadvacátého.

    Mezitím jsem odjel do místa svého narození a oslavil tam s pár kamarády a mým jmenovcem svátek. Byla to bujará oslava s pár komickými vsuvkami, které by se dali před začátkem uvést asi takto: V dnešním díle uvidíte: Tomáš usne na stole a nakrájí si salám, Luboš nebude mít kde spát (po tom, co ho jeho přítelkyně opilého nepustila domů), a mě před odjezdem pokálí holub.

    22. června přijíždím z práce domů a čekám na technika. Je pátek a já jsem po poslední noční. Nasnídal jsem se, vykoupal a trochu poklidil. Kouknu na hodiny - půl deváté a on nikde, tak si čtu čerstvé noviny. Domluva byla dost nekonkrétní - technik přijede mezi sedmou a desátou ranní hodinou.

    V novinách píší, že v Penny marketu mají slevu na rum, je za 89kč. Mám chuť nejen na něj, ale i na pivo, které bych si jako poctivý dělník po poslední noční zasloužil. Čas: devět třicet, krátím si ho dvěma díly Simpsonů. Někdo zvoní a já zrovna sedím na záchodě. Urychleně dokončím započatou činnost a odzvoním bzučákem, pak si jdu umýt ruce. Čas: deset hodin patnáct minut. Bydlím v prvním patře, tak jdu ke dveřím, ale nikdo na ně neklepe ani nezvoní na zvonek. Otevírám, ale na chodbě nikdo není. Jdu zpátky dovnitř, protože mi zvoní telefon. Zvedám to a do ucha mi funí nějaký chlap a říká, že jde ke mně na internet.

    Říkám: ,,Fajn.''

    A on se ptá: ,,V jakým poschodí bydlíte?''

    ,,V prvním.''

    ,,Aha. Tak já to zase seběhnu. Jsem v posledním, osmým, četl jsem cedulky na dveřích a na žádný nebylo vaše jméno.''

    ,,Moc se omlouvám, ale já na dveřích jmenovku ještě nemám, sotva jsem se přistěhoval,'' lžu.

    ,,V pohodě,'' dýchá těžce, ,,jakej byt?''

    ,,Číslo dvě.''

    ,,Tak já lezu.''

    Je to docela fajn chlapík; vyzul se, odmítl mou nabídku na nápoj, čaj nebo kávu a hned se začal šťourat v mé staré telefonní zásuvce. Pak do ní strká takovou blikající věcičku a říká:

    ,,Tak to vypadá nadějně.''

    ,,Jo? Bezva. Vážně si něco nedáte? Co nějakej čaj - mám tu ovocný - hruškvej šípkovej, citrónovej, pomerančovej, jablko se skořicí, višňovej, tři druhy zelenýho čaje, mixi od teekanne a hlavně černý - Old England, Early gray, English breatfest, Tetley, London…''

    ,,Ne, děkuju.''

    Moje unikátní sbírka čajů na něj zřejmě dojem nedělá. Říká, že si půjde něco zařídit dolů, do rozvodu telefonních linek a hned se vrátí.

    ,,Jasně,'' říkám.

    Asi za dvě a půl minuty je zpátky.

    ,,Tak to by bylo.''

    ,,Vážně si nedáte nějaký čaj?''

    ,,Tak jo,'' souhlasí konečně, ,,dám si kafe.''

     Stavím vodu na jeho kávu a svůj čaj, on zatím natahuje drát z té telefonní zásuvky a vede ho z chodby do pokoje až k mému počítači. Zalévám čaj a kávu a on ukončuje kabel malou bílou krabičkou.

    ,,V tom je klasická telefonní zástrčka,'' říká, ,,do toho zastrčíte modem a druhej kabel pak půjde z modemu přímo do vašeho počítače.''

    ,,Aha. A nevíte, kdy mi přivezou ten modem?''

    ,,To netušim. Od koho to máte, od O2?''

    ,,Ne, od T-mobilu. Vy jste od O2?''

    ,,Já nejsem ani od jednoho. Oni si nás najímaj jenom na tyhle technický jednorázovky. Normálně by tu byl někdo od toho T-mobilu a udělal vám tohle a pak by vám zapojil i nainstaloval modem, ale teď se to dělá bohužel takhle složitě, zvlášť, a modem posílaj až po tom. A ještě si ho musíte nainstalovat sám.

    ,,Zvládnu to?''

    ,,Jo, určitě, je u toho návod a je to jednoduchý.''

    ,,A vážně nevíte, kdy by to tak mohli poslat?''

    ,,Ten modem?'' kroutí hlavou. ,,Když jsem ještě dělal technika u O2, tak se posílaly hned po týhle technický kontrole, ale jak to dělá T-mobile, a hlavně, jak to dělá teď v týhle době - nevim.''

    Dokončil, co musí, tak se přesunujeme do kuchyně a usedáme ke stolu, kde začíná vypisovat nějaký papír. Ptá se mě na přesnou adresu, já mu pokládám na stůl jeho turka a přisedávám si se svým Early grayem. Chvilku se bavíme o běžných věcech jako o počasí, našich pracích, fotbalu a podobně. Podepisuji ten protokol. Předává mi kopii a nechává si originál. V několika málo minutách on vypije svou kávu a zvedá se k odchodu. Loučíme se, já mu děkuji a jdu si koupit pivo a ten rum. Po příchodu domů se znovu dívám na ten papír, jmenuje se Předávací protokol a v pravém horním rohu je značka O2. Ukládám protokol a rum, pak vypiji pár piv a jdu spát.

    V pondělí letím domů jako namydlený blesk a doufám, že ve schránce bude poukázka od pošty. Nebyla tam. Tak čekám telefonát, že se mi kurýr v ten a ten den chystá přinést modem, ať jsem doma. Ten, ani následující den se mi nikdo neozval.

    26. června mi infolinka zasílá tuto SMSku: Vazeny zákazníku, Vase objednavka bude realizovana a bude Vam aktivovan tarif Internet ADSL Standard - bez pevn linky. T-mobile

    Nastalo období dělnických, celozávodních dovolených a já se po pár domácích pitkách chystám k příbuzným.

    Je pondělí, 1. srpna, zítra odjíždím k babi, tetě, kamarádům a vůbec k lidem které jsem nějakou dobu neviděl, balím a také naivně kontroluji schránku a nikdy nezapomínám mít u sebe mobilní telefon, ať už na nákupu nebo v knihovně. Odpoledne mne kamarád vytahuje na pivo, chvíli váhám (co kdyby zrovna přišel kurýr?), ale beru si mobil a jdu. Domlouváme se na jeho páteční oslavě narozenin. Vracím se ve 14:40, zvažuji četbu Dostojevského anebo shlédnutí pár otravných minut seriálu Gilmorova děvčata. Sahám po Idiotovi, když v tom zvoní telefon. Je to nějaká slečna z T-mobilu a ptá se, jak mi funguje modem, kdy mi přišel a jestli je s internetem všechno v pořádku.

    ,,Nic mi nepřišlo,'' říkám.

    ,,Prosím? Ale tady mám uvedeno, že vám byl ten modem odeslán.''

    ,,To je sice možný, ale já ještě nic nedostal. Třeba se stala nějaká chyba.''

    ,,A nemáte třeba ve schránce lísteček od pošty?''

    ,,To třeba nemám.''

    ,,Aha…, každopádně já tu mám, že už vám byl odeslán, takže jestli nepřijde ještě během dneška, tak zítra, snad, by vám už měl přijít.''

    ,,A nemohlo by se stát, že ho třeba odeslali jinam? Máte tam mojí adresu?''

    ,,To je možné, ale snad ne. Vaši adresu tu -já- nemám, ale každopádně to tu zaurguji a… Nechcete mi jí nadiktovat, tu adresu, já bych ji k tomu připsala a zaurgovala to s tím.''

    Dávám jí tu adresu.

    ,,Tak připisuji to tam k tomu a je to tu zaurgovaný.''

    ,,Děkuju vám.''

    ,,Není vůbec zač. My se vám moc omlouváme za vzniklé problémy a doufáme, že se to vyřeší v co nejbližší době a ten modem vám přijde. Každopádně je to tu zaurgované a ten modem by vám měl přijít, podle mě, nejpozději zítra.''

    ,,Dobře, moc děkuju.''

    Říká, že nemám zač a loučí se ,,na slyšenou.''

    Pokládám telefon, ale ten se znovu rozřinčí. Zvednu to a kamarádka se ptá, jestli s ní nepůjdu do kina.

    ,,Kdy?'' ptám se.

    ,,Zítra večer.''

    ,,Zase na něco děsivýho?''

    ,,Třeba.''

    ,,A nebudeš se bát? Určitě zase budeš chtít, abych tě doprovodil domů…''

    ,,Jenom domů?''

    ,,Chápu. Tak zítra.''

    Rozhodl jsem se zatím nikam nejezdit a zůstat ještě jeden dva dny doma.

    3. srpna, středa odpoledne. Modem stále nemám, na Infolince je v jednom kuse obsazeno a na ty čísla, která mi volala, se nedá dovolat. Rozhodl jsem se zítra zajít do prodejny T-mobilu (třeba tam bude ta zrzka) a napsat o tom všem povídku. (Poznámka: Gilmorova děvčata není až tak špatný seriál.)

    4. srpna, odpoledne, venku poprchává a já si dávám sprchu po drobném džemování na kytaru. Ve schránce pořád nic. Dneska je to jubilejně měsíc od prvního objednání internetu. Beru si raději mikinu a před odchodem z domu ještě jednou kontroluji schránku - pár letáků jinak nic, nic, nic.

    Mezitím venku vysvitlo sluníčko a já se začínám potit. V tramvaji si naproti mně sedá nějaký zapáchající dědek. Vystupuji z tramvaje, nadechuji se čerstvého smogu a mířím k prodejně, cestou se vyhnu jednomu obejdovi, který se mi chystal vnutit nějaký leták. Vstupuji dovnitř, uf, klimatizace. Mačkám tlačítko informace a sedám si vedle pohledné ženy v zelených přiléhavých šatech. Mám číslo 46. Ta zrzka tu není. Sotva jsem dosedl, někdo vykřikuje: ,,46, číslo 46.''

    Dívám se nad pultíky, ale u každého stál zákazník a nad žádným nesvítilo moje číslo.

    ,,Je to támhle vzadu,'' koordinuje mne nějaký vytáhlý mladík.

    Děkuji mu a jdu tam, kam mi ukázal.

    Tam vzadu je ta dívka, co mi vyřizovala objednávku internetu před měsícem.

    ,,Dobrý den, posaďte se,'' vyzívá mne.

    Jsou tu místa k sezení, takže ani dneska ten její zadek neuvidím. Sedám si, sděluji jí své telefonní číslo, ona mě hledá v evidenci a vyprávím jí svůj příběh o mě a internetu, který mě nechtěl.

   ,,…a tohle pondělí mi volá nějaká slečna od vás, od T-mobilu, a ptá se mě, jak mi funguje modem, kterej jsem nedostal. Říkala, že už mi ho poslali a tak, ve všem ostatním byla úplně zmatená. Připadá mi to jako kdyby tu, v T-mobilu, byli rodiče, kteří vůbec neví, kde se toulají jejich děti po nocích. Dál mi řekla: ,Jestli jste ten modem nedostal dneska, tak zítra vám určitě přijde.’ Uběhli tři dny a nic se nestalo…(Vůbec to byla dobrá řeč). Dokončuji svůj výstup a ona na to: ,,Moment.''

    Někde v šuplíku vyštrachává mobil a vytáčí nějaké číslo.

    Říká do něj: ,,Ahoj Pertuš, prosím tě, mám tu zákazníka a ten…, no…, jo…,to spíš…, vůbec nevím…, jasný, aha, jo. Tak zatím ahoj.''

    ,,No?'' začínám být nervózní.

    ,,Tak oni ten modem poslali na vaši korespondenční adresu. Tam, kam vám byly zasílány paušální výpisy.''

    ,,Aha. Ale já tam už vůbec nebydlím.'' (To jest v té obci, kde jsem byl oslavovat svůj svátek a chystal se tam před třemi dny zase jet.)

    ,,Posílali to 26. července, takže když požádáte poštu, která spadá pod to místo kam vám byl zaslán ten modem, tak by tam měl ještě být. Nějaký balíčky jsou na poště deset dní, jiný i dva týdny, a tohle je…''

    ,,Devět dní.''

    ,,Ano, to by to tam ještě mohlo být. Ale kdyby to tam už náhodou nebylo - nechcete mi dát vaši adresu, kam by to měli přeposlat?''

    Dávám jí tu adresu.

    ,,Tak, a je to tu zaurgovaný, takže, jestli už to dostali zpátky, tak vám to obratem pošlou na tu vaši adresu, co jsme jim teďka zadali. Do deseti minut vám přijde SMSka o změně zaslání modemu. Ale já bych určitě zkusila tu poštu, podle mě, to tam ještě bude.''

    ,,Tak vám moc děkuju, zkusím to.''

    ,,Nemáte zač a nezlobte se. Nashledanou.''

    Vybíhám ven a hned žhavím telefon do míst svého rodiště.

    ,,Zdar, ségra, prosím tě, - nepřešel mi tam nějakej balíček?''

    ,,Nevim o ničem. Jakej balíček?''

    ,,Ten modem k internetu.''

    ,,Ty ho furt nemáš? My jsme na to celý čekali tak dva tejdny.''

    ,,Dík, to mě teď ohromně uklidnilo.''

    ,,Hmm, tak já se ti zeptám Dáši, jestli na poště něco náhodou nemáš.''

    ,,Fajn. Doufám, že nebude chtít občanku.''

    ,,Prosim tě - snad nás zná, ne?''

    ,,Jo, tak zatím dík.''

    ,,Hmm, čus.''

    Jdu dolů touhle místní slavnou ulicí, kterou nesnáším, protože než dojdete na druhý konec, pět až šest lidí se vám pokusí vnutit nějaký leták, pojištění, paušál nebo nové náboženství. Jeden mladík v obleku se na mě usmívá:

    ,,Mladý muži, vy vypadáte jako inteligentní člověk…''

    ,,To je jen pouhé zdání a pomluvy,'' říkám a zvedám zvonící telefon:

    ,,Slyším,'' představuji se.

    ,,Tak, brácha, na poště prej nic nemáš.''

    ,,Fajn, tak dík.''

    ,,Hele, přijedeš vůbec?''

    ,,Ještě nevim. Pozdravuj. Čau.''

    ,,Čau.''

    Celá ta záležitost s modemem je mi momentálně u prdele - já teď spěchám domů na Gilmorky.

    Doma si dávám pár deci červeného a sleduji Lorelayin boj s matkou, a to, jak se Rory pře s nějakým maníkem o studijní strom, a taky Luka, který musí asistovat u rande jakéhosi ztřeštěného Kirka, když v tom mě to napadlo: Paušál jsem si zařídil až když jsem se přestěhoval do tohohle města. Do té doby jsem si ve svém rodišti jenom dobíjel kredit. Moje kontaktní adresa tedy je… Kde jsem přesně bydlel ještě před dvěma roky? Studuji tu smlouvu objednávky internetu a tam to je - moje kontaktní adresa u T-mobilu, je jen o jednu ulici vedle, než tam, kde teď bydlím. Beru tedy svoji občanku a upaluji na místní poštu.

   Je hic, já mám na sobě stále tu mikinu a jsem zpocený durch. Na poště je jen pár lidí. Tuhle mladou pošťačku v černém triku znám - potkávám jí každé ráno před ranní směnou, když jdu na tramvaj (ty kozy…).  Beru si číslo a to je hned v zápětí vyvoláno. Jdu k přepážce s korpulentnější dámou ve středním věku.

    Dávám jí číslo, občanku a říkám: ,,Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jestli tu náhodou pro mě nemáte nějaký balíček. Víte, je to modem a v T-mobilu ho možná poslali na adresu, kde už dva roky nebydlím. Prý tady míváte balíčky i deset dní, tak jsem myslel…, jestli ho tu třeba ještě nemáte.''

    ,,Ó ano, byl tu, oni ho poslali na tu adresu…''

    ,,O ulici vedle.''

    ,,Jo, jo. Balíčky tu bývají osm, některý i patnáct dní -  já se vám podívám dozadu, jestli tam není, ale tady je psáno, že už ho poslali zpátky.''

    ,,Dobře, děkuju.''

    Mezitím se dívám na tu pošťačku v černém triku, u jejíhož okénka už delší dobu oxiduje nějaký mladík v basebalové čepici s rovným kšiltem. Vtipkuje, směje se těmi vybělenými zuby a hraje bezradného - ani se mu zas tak moc nedivým. Ale zasloužil by zabalit do dřevěné bedny plné třísek a odeslat v čase na ruskou frontu. Ta paní se vrací:

    ,,Tak ten balíček tu nemáme. Podle mě ho poslali zpátky dneska, je mi líto.''

    ,,V pohodě.''

    ,,Když se s nima spojíte teď, tak by to mohli změnit a poslat vám to obratem zpátky, na tu vaši adresu.''

    ,,To už se stalo - novou adresu jsem jim už dal v tom T-mobilu. Za jak dlouho myslíte, že by mi to mohlo přijít?''

    ,,Podívejte, podle tohohle,'' dívá se do počítače, ,,-ten balíček je teď na cestě, takže když ho zítra dostanou - oni ho tam musí fyzicky mít - a když ho hned obratem zase pošlou vám na správnou adresu, tak bych ho čekala v pondělí.'' 

    Vracím se domů, kde vypiji litr červeného vína a dělám zápisky z dnešního dne.

    (Poznámka: ta SMSka, která mi měla přijít do deseti minut, mi nikdy nepřišla.)

    8. srpna, pondělí ráno, vracím se z dovolené a dívám se do schránky - nic. Dávám si snídani, sprchu a chvilku spím. Kolem půl dvanácté mě budí SMSka. Jdu na záchod, natočím si sklenici vody, vypiji jí a až potom si jdu přečíst tu zprávu: upomínka z knihovny. Proč ne, říkám si. Naházím knihy do batohu, trochu si opláchnu obličej a jdu do obvodní knihovny. Na schodech se střetávám s pošťákem a ptám se ho, jestli pro mě náhodou něco nemá.

    ,,Pro vás nic,'' říká.

    Pro jistotu se dívám do schránky, jestli tam ten popleta nedal nějaký lísteček. Nedal.

    9. srpna - volá mi nějaký týpek z T-mobilu a ptá se mě, zda-li mám ještě zájem o jejich modem a jestli ano, tak kam mi ho má zaslat.

    ,,Je to ta adresa, kde byl technik a kde proběhlo technické šetrení?'' ptá se.

    ,,Jo. Je to pro vás asi šokující, ale ten modem pro internet bych chtěl zaslat tam, kde proběhlo technické šetrení, a kde mě navštívil technik a celé to tu nainstaloval pro internet.''

    ,,Takže na tu korespondenční adresu to už znovu nemáme posílat?''

    ,,Ne! Na tu adresu, kam mi už přes dva roky nic nechodí(vyúčtování mi chodí elektronicky na mobil) - nic poslat nechci!''

    Poděkoval, řekl že to pošle správně a rozloučil se. Já se po snídani balím a odjíždím konečně ke známým a příbuzným do místa svého rodiště.

    10. srpna, odpoledne. O událostech z dneška se mi nepíše moc dobře - celé mě to dohnalo k opravdu dlouhé procházce a oholení mého, tři měsíce pěstovaného, plnovousu.

    Vracím se předčasně domů a u schránky potkávám pošťáka, míjím ho ale on mne zastavuje. Vyslovuje mé jméno a ptá se, jestli jsem to já.

    ,,Jo, to jsem já,'' říkám.

    ,,Tak to tu pro vás mám balíček.''

    Přebírám balíček, podepisuji mu protokol a dávám mu symbolickou korunu. Doma ho vybaluji a jen těžko tomu věřím (ano, je to ten modem). Je to v celku památná chvíle, takže se tvářím velmi slavnostně, dělám si čaj a obvolávám známé. Pečlivě studuji návod a při zapojování kabelů si počínám metodicky. Celé to znovu kontroluji, zapínám modem, nechávám ho naběhnout a pak to, se vší pompou, spouštím. Zapínám internet…trvá to hrozně dlouho…už už to nabíhá… a… nic - Internet Explorer nemůže zobrazit tuto webovou stránku. Znovu kontroluji zapojení kabelů, zadávám úplně nejbanálnější stránku (Seznam. cz) a výsledek je stejný (Internet Explorer nemůže zobrazit tuto webovou stránku). Rozhodl jsem se pro instalaci, která prý pro uživatele není nutná, protože se dělá sama, ale já neztrácím optimismus a postupuji přesně podle toho otrockého návodu: Start - Ovládací panely - Zobrazit síťová připojení - Připojení k místní síti - Protokol TPC/P…(vlastnosti) -záložka Obecné - (označit) získat adresu IP ze serveru DHCP automaticky, (označit) získat adresu serveru DNS automaticky - OK.  Na začátku tohoto návodu je psáno, že je tato část pouze pro puntičkáře. To bych nečekal, co ze mě moderní technika ještě neudělá… Ještě jednou kontroluji kabely a spouštím internet. Nic. Fajn - ubírám se k nejčastějšímu vyústění při každém takovém problému - vypínám a zapínám počítač i modem. Po zapnutí je to pořád stejně nefunkční a tak volám kamarádovi, bývalému ajťákovi, sděluji mu svůj problém a ptám se, co by s tím on jako odborník na slovo vzatý udělal.

    ,,Možná máš moc velký zabezpečení. Nebo nemáš blokovaný stránky? Až přijedu z práce, tak se ti na to podívám.''

    ,,Oukej, zatím dík.''

    V nástrojích prohlížeče vypínám blokování webových stránek a povoluji zobrazení všech webových stránek. S pomocí Boží dokonce odinstalovávám antivirový program a vypínám Firewall. Nic z toho nepomohlo. Už se mi ani moc nechce koukat na nápis Internet Explorer nemůže zobrazit tuto webovou stránku a tak raději zapínám televizi a koukám na Gilmorova děvčata.

    Kolem páté přichází kamarád a ihned si sedá k počítači. Nabízím mu čaj a on s díky přijímá, sebevědomě si zapaluje cigaretu a ptá se, co že se to děje.

    ,,Stahují a instalují se aktualizace,'' říkám, ,,je to zvláštní, ale přišel jsem na to, že když chceš stáhnout aktualizace nebo udělat nějaký up-daty přes net, tak to jde, ale když chceš něco přes nějakou webovou stránku, tak to nejde.''

    ,,Aha, to je divný'', natahuje mohutný šluk do plic.

    Čeká na nekonečné aktualizace a pak se pouští do díla. Já ho nechávám v klidu pracovat, chápu se svého čaje a dívám se na zprávy, kde právě mluví o začátku festivalu Prague pride, karnevalu gayů a lesbiček v hlavním městě. Když běží reportáž o aktivistech na Šumave, programátor se otáčí a říká:

    ,,Internet Explorer nemůže zobrazit tuto webovou stránku.''

    ,,To už jsem někde slyšel.''

    ,,To je normální,'' směje se, ,,že je ten počítač takhle zpomalenej?''

    ,,Dívám se na to. ,,Takhle hodně teda ne.''

    ,,Zpomalenej - spíš zastavenej. A nesvítí tu, na tom modemu, nějak málo diod?''

    ,,Tři ti nestačí?''

    ,,Podle mě by měl svítit ještě DSL a rozhodně taky Internet - tady dole.'

    Bere do rukou návod a v podstatě opakuje mou instalaci, kterou jsem dělal tak před dvěma hodinami. Jeho výsledek byl stejný jako můj. V televizi nás ujišťují, že ten anarchistický vandalismus, rabování, ničení, podpalování a vůbec ten bordel v Londýně, je pomalu na ústupu.

    ,,Co to instalační cédo?''

    ,,Jsou tam jen nějaký aplikace,'' říkám.

    Nedbá mých varování a dobrých deset minut zkouší a prozkoumává instalační CD.

    ,,Tak to taky nic,'' zapaluje si druhou cigaretu.

    V televizi už začíná jiný pořad, jmenuje se to Prostřeno. Dívám se na to a kamarád zatím kouří a přemýšlí. Típne cigaretu a znovu se sklání nad klávesnicí.

    ,,To nechápu,'' vybuchuje, ,, - proč to po tobě chce heslo k připojení k tvýmu vlastnímu modemu?''

    Jen se tak křením v odpověď.

    Chvilku to ještě všelijak zkouší, ale pak to vzdává.

    ,,Tak to už vážně nevim,'' říká, ,,co by s tím mohlo bejt. Vypadá to, že připojený k síti to je, ale není to připojený k internetu.''

    Snažím se nedat na sobě znát jak moc jsem nasraný.

    Povídá: ,,Já věděl, že to bude průser s tím T-mobilem. Hlavně že ti říkám, aby sis to nechal udělat od UPC - za stejný peníze bys měl několikanásobně rychlejší připojení, a hlavně by to FUNGOVALO.''

    Kajícně skláním hlavu a stejně mu děkuji za jeho návštěvu. Kamarád dopíjí svůj studený čaj a trochu zklamaný z neúspěchu odchází.

    11. srpna. Kolem poledne mi přichází tahle neúplná SMSka: Dobry den, aktivoval jste si sluzbu 2 v 1 volan a pevny internet pro cisla … a . Vas T-mobile

    Po pár minutách následuje další textovka: Dobry den, ke sluzbe 2 v1 volan a pevny internet (ADSL) jste si aktivoval cislo… . Vas T-mobile

    16. srpna. Kamarád a kolega mi na mé přání do práce přináší dva prohlížeče na flashdisku, je trochu skeptický ohledně toho, že by můj problém s internetem byl právě ve špatném prohlížeči, ale přeje mi štestí a chce, abych ho později informoval o výsledku. Doma je instaluji a po pár pokusech mu musím napsat textovku, že Mozilla firefox ani Google chrome můj internet k životu neprobudil. Odpovídál mi, že je mu to líto, ale ať se radši vrhnu do čtení Zločinu a trestu od Dostojevského - protože je to stokrát větší zábava, než celý internet.

    Poslechnu ho a musím mu dát za pravdu.

    23. srpna. Motivován filmem Sociální síť se po práci znovu rozhoduji jít do toho obchodu. Je příšerné horko, nějakých 32 stupňů ve stínu. Vcházím tam, klimatizace; úleva. Rozhlížím se a vidím pouze jednoho zákazníka u jednoho pultíku. Zrzka nikde. Nějaká dívka, kterou jsem tu ještě neviděl si mě volá ke svému pultíku a ptá se, co mám za problém. Sděluji jí svůj problém s internetem a čekám, jestli mi nějak pomůže.

    ,,A máte zaplaceno?''

    ,,Snad jo.''

    Kouká se do počítače.

    ,,Zaplaceno máte a aktivní to máte už od 11. srpna (den po-té, co mi přišel modem), takže vážně nevím jaký by v tom mohl být problém. Jestli dovolíte, tak bych se zeptala tady kolegy…''

    ,,Jak chcete.''

    Oslovuje kolegu (je to ten, který mě prvně přemlouval, abych o jejich netu vůbec uvažoval) a ten si mě volá k sobě. Jdu tam a znovu opakuji, co mám na srdci. Ujišťuje se, zda jsem udělal všechny potřené kroky (zapojení kabelů, zabezpečení, svítící diody - dávno už svítí všechny, které mají - a tak), a teď se dlouze škrábe na tváři…

    ,,A už jste zkoušel volat do našeho zákaznického centra?''

    ,,Na infolinku? Víte, prokousat se tím automatem je hrozně zdlouhavý a když se mi to povede, tak mi nějakej hlas řekne, že operátor zrovna s někým hovoří, ať zavolám za chvíli. Zkouším to vždycky tak dvakrát třikrát, pak mě to většinou přestane bavit.''

    ,,Jo. Aha. Já vám poradím takovou fintu: až tam budete volat a dostanete se do hlavní nabídky, zmáčkněte prostě 7, 7 a 0 a dostanete se přímo k operátorovi od internetu, ten to zvedne.''

    ,,Jó?''

    ,,Jistě,'' píše ta čísla na papír a podává mi ho. ,,Ten operátor vás předá technikovi a ten by to s vámi, po telefonu, měl dát do kupy, popřípadě vám domů od nich někoho pošle.''

    ,,A ten technik u mě doma, to je zdarma?''

    ,,Já si myslím, že by to určitě mělo být zdarma.''

    ,,A když se to celé nepovede, ani tak ani tak - můžu sem normálně s tím modemem přijít a odstoupit od smlouvy?''

    ,,Já doufám, že to nebude potřeba. Pro nás je prioritní, aby vám to fungovalo a aby jste ten internet mohl používat.''

    ,,Jasně,'' říká ta holka, která mě přijala, ,,normálně jim řekněte, že už to máte skoro dva tejdny aktivní a za celou dobu se vám nepodařilo se připojit, ať tam od nich někdo přiletí a dá to do richtiku.''

    ,,Fajn, děkuju.''

    Odcházím.

    23. srpna, podvečer, po práci. Vedra přetrvávají a já jsem asi jediný člověk na světě, který se dokáže nachladit ve třiceti stupňových parnech: mám ucpané dutiny, co chvíli smrkám a kašlu. Chvíli doma přemýšlím nad nepřízní osudu při pohledu na svůj počítač, potom beru do ruky telefon a volám operátorovi. Zkouším tu fintu s čísli (7,7,0) a funguje to. Zvedá to mladý, ženský hlas z technického oddělení. Stručně jí vyprávím svůj příběh a ona pak říká:

    ,,Tak za pět až deset minut vám zavolá technik a s ním už to jistě dáte dohromady.''

    ,,On zavolá mě?''

    ,,Ano.''

    Děkuji jí a loučíme se.

    Po několika minutách opravdu volá technik a s ním u ucha se přesouvám k počítači. Přes zapojené kabely, zabezpečení a prohlížeče se znovu dostáváme k instalaci modemu, společně ji děláme úplně od začátku, všechno restartujeme a nic. Technik si neví rady, zkoušíme všechno možné, operace, kterým ani za mák nerozumím, dostáváme se tam, kde jsem ve svém počítači ještě nikdy nebyl…

    ,,Pořád nic?'' ptá se.

    ,,Ne, pořád nic – buďto to ukazuje chybu připojení nebo Internet expolorer…''

    ,,Jo, jasný, chápu, …tak to už vážně nevim… zkuste servis. Prostě v tom počítači máte něco, co nám brání se dostat na ten net a já to takhle nedokážu odhalit.''

    ,,Ňákej šotek, co…''

    ,,Takhle fakt nevim…zabezpečení je vypnutý, firewall je vypnutej… - servis.''

    Loučíme se s technikem.

    Po půl hodině mi znovu volá.

    ,,Ano?'

    ,,Tak, pane, napadla nás poslední možnost. Jste u počítače?''

    Společně děláme několik (pro mě) složitých věcí, které nejsem schopen popsat, pak na mne zírá nějaké černé okénko s čísly a (pro mě) nesrozumitelnými slovy.

    ,,Zkusíme se pingnout na nějakou stránku takhle.''

    Navádí mne, abych do daného místa napsal internetovou adresu.

    ,,Zkuste vé-vé-vé, seznam, cé-zet.''

    ,,Malýma písmenkama?''

    ,,Jo.''

    ,,Mám to.''

    ,,Teď enter.''

    ,,No?''

    ,,Máte?''

    ,,Mám.''

    ,,Co se tam objevilo?''

    Čtu: ,,Odesláno : 4.''

    ,,Odpovědi?''

    ,,Odpovědi : 4. Ztráta : 0 procent.''

    ,,A nic se vám tam nezobrazilo…''

    ,,Ne.''

    ,,Tak servis. Vy jste připojenej k internetu, ale prostě se vám neukáže.''

    ,,Hmm, a nějakej technik, aby mi sem přišel a podíval se na to?''

    ,,Ty výjezdy se zadávají zakázkově.''

    ,,To není zdarma?''

    ,,Ne.''

    Naposledy se loučíme, pokládám to, vytáčím číslo svého kamaráda a domlouvám se s ním, že mu o víkendu počítač přinesu, aby odhalil onoho škodného šotka, případně smazal celý systém a nainstaloval mi nový.

    Říká: ,,Jsem teď na Slovensku, na dovolený, tak mi to hoď v sobotu nebo v neděli.''

    ,,Fajn. Užij si dovolenou.''

    ,,Dík, čus.''

    ,,Čus.''

    Chvilku se přemáhám, abych do počítače nezačal bušit pěstmi, pak ho i s modemem vypínám, zapínám televizi a dívám se na postup Viktorie Plzeň, přes FC Kodaň, do základní skupiny ligy mistrů.

    24. srpna, pátek. Mám regulérní chřipku, venku je třicet pět stupňů ve stínu a zítra mám ještě nařízený přesčas. Odcházím z šatny v práci a zastihuje mě telefonát. Nějaká žena z technického oddělení T-mobilu. Zvedám to a zastavuji se u napajedla, abych si natočil trochu vody do kelímku.

    ,,Volal vám včera ten technik?''

    ,,Volal, dvakrát.''

    ,,A dali jste to dohromady? Teď tady vidím, že je váš modem neaktivní…''

    ,,Nedali, modem jsem vypnul – trochu mě rozčilovalo, že je zbytečně zapnutej. Technik mi doporučil servis, prý je závada v mém počítači.''

    ,,A co, teda, uděláte?''

    ,,O víkendu ho dám kamarádovi, on se v tom vyzná, a jestli to nedá dohromady on, tak vám asi přinesu modem do obchodu a odstoupím od té smlouvy, protože mám, podle všeho, internet aktivní už od jedenáctýho a zatím jsem si ho moc neužil.''

    ,,Chápu. Tak teda…''

    ,,Tak teda nashledanou.'

    ,,Naschledanou.''

    26. srpna, neděle dopoledne. Celé včerejší odpoledne, večer a noc, jsem se léčil pocením v posteli a popíjením slivovice. Ulevilo se mi, je mi líp a ochladilo se asi o deset stupňů. Chystám se odnést počítač ke kamarádovi, ale napřed si musím zálohovat svá data, a své povídky, a svá porna. (Poznámka: což se mi samozřejmě nepovede, protože jsem technický analfabet, ale to se pokusím popsat raději až v jiné povídce.)

    Jdu nakoupit, cestou předávám počítač do odbornějších rukou, a pak se chystám pokračovat v započaté léčbě.

    Asi za dvě hodiny mi volá kamarád a říká, že je hotov.

    ,,Už? A funguje to?''

    ,,Jo, no, teda, aspoň mě jo – prdnul jsem do toho svůj kabel a normálně normálně jsem na internetu.''

    ,,Si děláš prdel…''

    ,,Ne.''

    ,,A jak si to udělal?''

    ,,Nemohl jsem zjistit, co mi brání v tom připojení, tak jsem smazal celej systém a nainstaloval ti novej.''

    ,,Takže tam teď mám sedmičky?''

    ,,Jo.''

    ,,Kdy si ho můžu vyzvednout?''

    ,,Třeba hned.''

    Tak jsem si ho vyzvednul, a pak, v ten okamžik, dne šestadvacátého srpna, ve dvanáct hodin a padesát tři minut, po pečlivém zapojení a zapnutí a improvizované modlitbě, se na obrazovce mého počítače - poprvé zjevila webová stránka. (Poznámka : myslím, že to byl seznam.cz nebo tak něco, už nevím.)