IRACIONÁLNÍ

Posaď se, uvařím kávu, sušenku nabídnu, ty jenom poslouchej.

V hlavách se zbystřilo. První svýma očima říkala ano, ta druhá ústy šeptala,

áno. Drak chtíče dostal zelenou.

Zamilovanost, láska bojující se lží a nenávistí.

Ráno raníčko, po létech probouzení, vstala do prázdna.

Drak fuč, všude roztržitý klid, nedopitky červeného vína a hlava jako střep.

Uvařila kávu od žida, začala přemýšlet. Sama.

Má mě rád, nemá mě rád, má, nemá, mám já? … a tak vznikl ortel.

Již nikdy chlap.

Ne počkej, ještě to nekončí, chceš cukr?

Za jednou horou, žil byl, chlap. Točil kolem osudu a ze sudů upíjel mok.

Na zdraví, na lásku, na osud, na neštěstí nakonec pad.

Viděl svou princeznu vylíbanou z šípků, poletující trpaslíky, listí i bílé myšky,

slyšel koně cval. Mlhavý opar a princ mu jí vzal. Vrátil se do sudu,

vstříc svému osudu, zapíjet žal.

Novodobý Díogenés ze Zahory (2011 n.l.) český filolog z Písmáku.

Stěžejní dílo "Baby nebrat", se stalo nepostradatelnou příručkou pohádek.

Je to jeho bible. Modlí se a řve, bóže, bóže, kurv á á á …

Červené anebo bílé, jak chceš. Nechceš blíž, ať nemusím křičet?

Jednou ještě nebyla tma, ale hvězdy už vycházely z pohledů něčeho.

Z pohledů, co nedokážeš vyslovit racionálně, když tak jen šeptem,

neb dotykem těla. Seděli blízko na dosah času, čas jím bral dech

a zrychloval s počtem cinknutí na tykání. Rozplakala se. On jen seděl,

žmoulal jí ruku a …

Počkej, rozsvítím. Proč ne?