Smutek

Chodím na hřbitov

vysmívat se náhrobkům.

Důchodcům

plivu slzy do očí.

Jsem pán smutku.

V souboji trýzně s úsměvem

nesmlouvavý rozhodčí.

To pro mě vadnou květiny.

Jsem výsledek kávové sedliny.

Přítel tvůj, když hoří hranice.

Před štěstím skrývám se,

prchám v panice.

Jsem společník umělců bez můzy.

Myšlenka splozená ze hrůzy.

Jsem černá páska,

jenž na věnec se váže.

Jsem smutek.

Ten, co vaším slzám poroučí.

Ten, který vaším srdcím káže.