Divoká hranice - 3. část (western)

Třetí část příběhu z Divokého Západu

3) LOVEC A KOŘIST
Matt Curly pozoroval ujíždějícího Jacka a na rtech mu pohrával úsměv, chladný a zlověstný. Ten úsměv znamenal problémy. Problémy pro všechny, kterým je na stopě.
Setmělo se.
Jack Pierce zastavil koně. Viděl, že na tomhle zvířeti už nikam nedojede, jestli ho nenechá odpočinout. Noc napůl probděl a napůl prodřímal s puškou na kolenou a za rozbřesku pokračoval v útěku. Projel pustinou a k polednímu se napojil na hlavní cestu do Mexika, která vedla přes Gilu a divoké Ajo. Musel přes ně jet, aby si opatřil nějaké zásoby. Lov by ho prozradil a hlavně zdržel.
Cestu lemovaly četné křoviny, sice nikterak vysoké, ale přesto drze zabírající okraje silnice. Před Jackem bylo mělké údolí a po jeho pravici zvláštní kamenný útvar, který vypadal jako část gigantické skládačky.Věrný cestě, zahnul podél skály. Za zatáčkou se náhodně ohlédl a strnul.
Skrz křoví spatřil jezdce v dlouhém plášti, který hnal koně prudkým cvalem a rychle se blížil. Nebylo ovšem nic slyšet a když se Jack lépe podíval, zjistil, že zvíře má obalená kopyta.
Jack Pierce se svezl se sedla a rychle se ukryl za skálu s ručnicí v rukou. Trpce se usmál, když bezpečně poznal marshalla Curlyho a natáhl páku své opakovačky.
V tu chvíli se stalo něco neočekávaného. Těžko říct, zda Matt Curly něco zaslechl (což by nebylo nemožné, protože měl sluch vyvinut víc než dobře), nebo jestli jednal čistě intuitivně, ale sjel s koně jako blesk a Jackova rána šla mimo. Pak se ozval výstřel z křoví u cesty.
Jack zaklekl a několikrát provětral křoví olověnými pozdravy. V odpověď třeskla rána a Pierce se ocitl na zemi. Pravá tvář mu krvácela. Bylo to jen škrábnutí, ale vypadalo dost strašidelně.
Pomalu se posunoval kolem skály.
„Tak kde jseš?“ zahučel.
„Tady!“ ozvalo se přímo za ním.
Jack tygřím skokem dosáhl úkrytu v terénu a několikrát naslepo vystřelil. Přirozeně nezasáhl, protože Curly už byl úplně jinde.
„Pěknej tichošlápek,“ zabručel Jack a jedním dechem dodal tichou kletbu, neboť dodatečně shledal, že jeho puška je prázdná. Náboje byly v sedlové brašně a tedy momentálně vůbec nebo jen problematicky dosažitelné. Spolehl se tedy na revolver.
Nabral hrst drobných kamínků a po břiše se sunul za skalní výklenek, který sliboval lepší pozici. Několik kamínků vyslal do křoví v blízkosti svého koně a čekal. Lest vyšla a Curly se objevil v jeho zorném poli.
Zbrkle vystřelil a marshall odvětil podobně.
Jack oběhl skálu a málem se srazil se svým soupeřem, který zrovna dobíjel zbraň.
„Odhoď to!“ vykřikl na něj.
Curlyho rty se změnily v úzkou čárku, ale jinak na sobě nadal nic znát a poslušně odhodil pušku.
„Jestli máš eště něco, tak se neodvažuj pro to sáhnout!“ varoval Pierce.
„Pořád jseš dobrej,“ prohlásil marshall naprosto klidně.
Jack potřásl hlavou.
„Jo, to jsem. Hele, Curly, zapomeň, žes mě kdy hledal, a já tě nechám naživu!“
„Proč?“
To slovo zaznělo jako výstřel.
Jack Pierce pokrčil rameny.
„Možná kvůli starejm časům, bejvali jsme docela dobrá dvojka.“
„Bejvali,“ zdůraznil marshall.
„Slíbíš, že mě necháš bejt?“
„Ne!“
Jack si odplivl.
„Todle je tvoje nevýhoda, Curly. Neumíš zalhat.“
„Stejně mě pustíš,“ namítl marshall sebevědomě. „Doteď máš na krku jenom jednu vraždu…“
„To byl poctivej souboj, pitomče!“
„Tím spíš.“
„Nesnaž se mě ukecat, víš dobře, že by mě s gustem pověsili!“
„Jacku,“ ozval se Mattův klidný hlas, „blížej se jezdci!“
„Cože?!“
Jack dobře věděl, že marshall má sluch jako málokdo.
„Kolik?“
„Pět, možná víc.“
„Máš ponětí, kdo to je?“
„Jo. Lovci odměn.“
Jack si olízl rty.
„Bejt tebou, tak zdrhám,“ doporučil Curly s úsměvem.
„Nehejbej se!“ přikazoval Jack.
„Jacku,“ zavolal marshall, když se Pierce vyhoupl do sedla., „neutečeš. Buď tě k soudu dovezu, nebo tě tam přinesou!“
Psanec pobídl koně ostruhami a mizel v údolí.
Curly ostře zahvízdl a jeho hnědák se zařehtáním vyběhl zpoza skály. Marshall vytáhl z pouzdra u sedla dalekonosnou sharps. Několika rychlými skoky dostal Jacka na dohled. Byl už dost daleko.
Zvedl hledí pro maximální dostřel a zamířil.
Marshall zaklel. Nedokázal zabít člověka zezadu.
Stiskl spoušť. Jack pokračoval v jízdě.
Matt Curly pokrčil rameny. Měl na krku ještě jeden problém.
Vrátil zbraň do pouzdra. Sáhl do objemného vaku za sedlem a vytáhl dvě speciální lehké karabiny s velkými nabíjecími oky. Každou vzal do jedné ruky a zkušeně s nimi zatočil. Dvojí cvaknutí ho ujistilo, že náboj zapadl do komory. Pak vykročil vstříc jezdcům.
Spatřil šest mužů nepřívětivého vzezření na zpěněných koních. Když jejich vůdce marshalla zaregistroval, zastavil skupinu zdviženou pravicí.
„To jste střílel vy?“ protáhl.
Matt přikývl. Usmíval se.
„Dostal jste Jacka Pierce?“
Ticho a marshallův úsměv.
„Tak dostal nebo ne?“
„Obraťte koně a odjeďte odtud!“ zněla odpověď.
Chlapík svraštil obočí.
„Nebo?“
„Nebo budete mít potíže!“
„Od vás?“
Matt s úsměvem přikývl.
„Marshalle, umíte počítat?“
„Jenom do tří. Když do tý doby nebudete pryč,bude zle!“
Muži se po sobě podívali.
„Jedna…“
Nezbláznil se?
„…dva…“
Jeden proti půltuctu?
Několik lovců pro jistotu položilo ruce na své zbraně, ale nebylo jim to nic platné.
„…tři!“
Marshall zapracoval jako ďábel. Bleskově pozvedl obě zbraně a pálil. Po každém výstřelu nacvičeným pohybem zbraně protočil v rukou a tím je připravil k další ráně. Uskočil o dva kroky do strany a střílel znovu. Lovci se zmohli jen na pár neškodných výstřelů ze sedel vzpínajících se koní. Posléze Curly stanul s kouřícími karabinami v rukou. Úsměv na jeho tváři vystřídal ledový pohled, kterým drtil šestici mužů, válící se pod těly svých mrtvých koní. Sotvakdo z nich zcela chápal, co se vlastně událo.
„Zmizte!“ zavrčel marshall a račím stylem odkráčel ke svému koni. Za chvíli zmizel v údolí.
„Ten prevít!“ vyprsknul vůdce poražené skupiny. „Až ho příště uvidim, tak ho zabiju!“
Muži se po sobě rozpačitě podívali.
„Co tak civíte? Sežeňte někdo koně!“
Muži se po sobě podívali ještě rozpačitěji. K nejbližšímu městu to bylo tak patnáct mil…
* * *

Jack zastavil u vody v malém lesíku. Se syknutím seskočil.
Prohlédl si levé rameno. Jeho černá košile byla v těch místech děravá a okolo se rozlévala temně rudá skvrna.
„To bylo varování,“ zabručel, když si vymýval ten čistý průstřel, „příště mě Curly sejme!“

KONEC 3. ČÁSTI

---