Dračí síla XII- Kouzelný plášť

Kašpar mne poučil, že kouzelný plášť musím mít hotový do čtyřiceti dnů, ne déle. Celou tu dobu musím zpívat k tomu určené mantry. Takže jsem hodiny vyšívala svůj krásný plášť. Látka byla podobná sametu, ale hebčí a v barvě královské modři. Vyšívala jsem složité ornamenty stříbrnou nití, doplňovala drahými kameny. Kašpar seděl u mne a občas mi horkým dechem dýchnul na nitě, aby se mi lépe šilo, či kámen lépe držel. Velký černý opál jsem zasadila do ornamentu s lebkou, to abych mohla do podsvětí. Jako poslední jsem použila ohnivý opál nádherné barvy, přímo doprostřed pláště, jako srdce a akumulátor síly.

Jeskyní se nesly kouzelné melodie, opakované v kruhu a občas zpestřené trylkem. Cítila jsem hluboko v srdci chvění zvuku a silnou energii, která byla den ode dne silnější.

Kašpar mi ještě řekl, že si pomocí pláště vzpomenu na všechna kouzla , co jsem používala v minulém životě. Ne najednou, ale když budu nějaké potřebovat, plášť mi ho připomene.

Přinesl mi krabičku s kouzelným práškem na oživení pláště, ano, bude potom skoro jako živá bytost.

Přečetla jsem nápis v Hebrejštině, který tam byl a Kašpar zpěvavě doplnil poslední verš, který tam nebyl napsaný, aby to nemohl nikdo zneužít. Krabička se otevřela, uvnitř zazářil prášek. Vzala jsem ho do hrsti, posypala plášť a řekla zaklínadlo. Plášť se zavlnil, vzdychnul a poposunul se ke mně. Přehodila jsem si ho přes ramena. Teď vzdychnul překvapeně Kašpar. Nádherná modř, třpyt stříbrné nitě a drahých kamenů a kontrast mých plavých vlasů, to bylo něco, co obdivují i draci.

Sedla jsem si , abych se v meditaci spojila mentálně se svým pláštěm. Najednou jsem před sebou viděla všechny své blízké, kteří zemřeli. První ke mně přistoupila babička.

„Jsem krev tvé krve a předávám ti svůj dar ,“ prošla mnou, ucítila jsem lehký náraz vzduchu.

To samé udělala má sestra, má matka také, usmála se na mne a řekla, že teď budu ta největší čarodějka. Takže mám od babičky dar vidění , od sestry léčitelství a od maminky telepatii.

Plášť se na mně vlnil a zpíval prastarou píseň, aby mne uklidnil.

„Pěkný dárek na přivítanou,“ smál se Kašpar, že se vše povedlo.

Když jsem plášť sundavala, měla jsem pocit ztráty, tolik mi byl příjemný. No, ale nemohu přece v něm jít spát, že? Pečlivě jsem ho složila, dala si ho pod hlavu a usnula.