Imaginární anděl

Tváříš se jako anděl, který prvně okusil hříchu.Věřila jsem ti tvá bílá křídla. Vnímala čistotu pohledu. Cítila důvěru úsměvu, teplo tvých rtů i bušení srdce. V tvých hlubokých očích jsem viděla sebe,řekli snad úplně všechno. Chtěla jsem s tebou odletět. Odletět a nedívat se zpět, dolů na zem. Touha byla bez hranic.

Najednou jakoby si odletěl sám a na zem se vrátil někdo jiný. Někdo, koho nepoznávám. Dívám se na tebe a ve světle svatozáře se  odráží malé nenápadné růžky s dlouhou a smělou minulostí. Pod bílým peřím schováváš špinavou, tmavou srst s odporným zápachem pekelné moci. Tvoje tvář, jakoby ztratila smyslnost. Kde je teď tvé teplo a bezedné pohledy? Kde jsou všechna ta krásná slova ráje? Proč, když mě teď líbáš, já stále cítím vůni jiných polibků? Kde si nechal své staré, krásné, nesmělé já ? Nebo jsi ho nikdo neměl?