Noce v Nice

tuhle báseň píšu v odstaveným vagónu

v Nice

poté co jsem byl vykázán z dálnice policií

dovezen před místní hlavák

a na uvítanou uviděl prdel muže

snažícího se povstat

s kalhotama staženýma ke kolenům

láhev rouge odpitou

s oporou Spirita svatýho

jiní maniaci chrápali kolem na roztrhaných krabicích

a přilehlý ulice se hemžily černochama

zlýma jak čert

a nikdo nemluvil inglé

nikdo nemluvil

stál jsem tam a balil si jednu z posledních

to hovado se stále sbíralo ze země

s oporou stěny se šplhal nahoru jako nějakej hnusnej 

pivní slimák

a koule mu vlály v nočním větříku

šel jsem na perón

takovej germán tam podával krásný francouzský

kurvě 100 euro

/já měl tak 3 v drobných 

ale cítil se bohatě jako zatracenej maharadža/

sedl jsem si na bágl a vlaky do Paříže odjížděly

jejich světla mě lákala

nastoupil jsem prošel chodbičkou

a zase vystoupil

do háje s Paříží!

beztak jen mrtvej dech Henryho a Ernsta

všichni jsou dávno v trapu

nikde nikdo není

jsem sám sobě svou paříží

jsem jako rimbaud šukající verlaina v jedný bytosti

tulák noci

cestuju na kole anebo pěšky

rozhlídnul jsem se po kolejišti

a v dálce uviděl odstavený vagóny 

šel jsem tam a nastoupil do první třídy

prošel jsem celou soupravu

byla prázdná

uvelebil jsem se na polstru a ubalil si posledního jointa

zatáhl záclonky naprostýho luxusu

napil jsem se svýho Božího rouge

srkal jsem ho brčkem z kelímku jako nějakej tupec v mekáči

absolutní génius ztracenosti