Konec nejasnýho tanga

Krok na krok
nestíhal, nedobíhal, rozdupal
svinskou rytmiku blesků
z čistýho nebe
muziky nedořečenosti
která vede
mlhavost mlhou
kouřovou klikatici
od tehdy po nedaleko v čase
a Já
už i ty stopy blues
v sobě zahladil
natož z nejasnýho tanga
a Ona
bývala Ty
blahodárně
s definitivou
vylétla po schodišti
skrz krovy holubího peří
přistála
kdesi v principiálnosti
vážný diskuze s řídící věží
trojjedinosti člověka
s rozumem, zvířetem i citem
ve mně se mnou dole
řeklo by se
z deště andělskýho sexu
pod okap
soutěsky města
jen ticho
rozjemnělýho ploužáku
a žádnej výsměch vertikály
ti dva
každej sám
jen zíraj
a držej Nám
oba dva palce svejch křídel