Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJacques Brissot I
Autor
starland
Synu, dbej pečlivě, abys udržel tuto věž, jež mne týrala, až jsem z toho zestárl a jejíž zrady a nevěrnosti mně nikdy nepopřály klid a spánek.“
Filip I. Kapet, francouzský král (1052 – 1108)
Jmenuji se Jaqcques Brissot a narodil jsem se roku 1727 na samém okraji toulouské diecéze na hrabství Cordilly. Na úvod svých pamětí jsem napsal výrok francouzského krále Filipa I., syna krále Jindřicha I. a Anny Kyjevské. Filip I. asi nemohl tušit, že daný problém ožije po více než půl tisíciletí a nenechá spát tolik lidí. Zkrátka, tímto výrokem vystihl situaci, ve které se ocitl náš rod a nesčetné další v první polovině 18. století. Nebyli jsme významná rodina. Můj děd povýšil do šlechtického stavu až za zásluhy v bitvě u Malplaquet pod vedením maršála Villarse a otec po jeho vzoru nežil ničím jiným než kritizováním de Fleuryho nečinnosti a psaním svému příteli u dvora, markýzi d ´Argenson. Markýz, dalo by se říct, mohl působit jako někdo, kdo má moc působit na vlivné složky království. Jeho prostřednictvím chtěl otec tyto složky vyburcovat a ovlivnit jimi samotného Ludvíka XV. Nicméně takového zpátečnického a opatrného krále nedokázal ovlivnit téměř nikdo. Otec tedy ustoupil v nevraživosti vůči kardinálovi. Jistou ztuhlost a strojenost společenských mravů i králova počínání mohu ze svých zkušeností rovněž potvrdit, neboť jsem měl tu čest žít nějaký čas v Paříži a u dvora coby Jacques Brissot de Cordilly. Nemůžu říct, že bych do té doby neměl potuchy o tom, co se děje v národním i evropském měřítku, ale jako kluk jsem měl jiné starosti a radosti. A Gazette de Paris, který k nám dostavník každý týden přivážel, mě neoslovoval ani ze strany seriozních článků, ani ze strany pamfletů. V Paříži jsem byl v době, kdy byl v módě ateismus. To bylo pro mě citlivé téma, neboť pár let před tím byl můj otec odsouzený za šíření protestantismu. Opravdu v padesátých letech vanula kritika a posměch vůči králi a bohu ze všech pařížských koutů. To bylo ovšem až v padesátých letech, ale svoje vyprávění bych začal ještě v době, kdy byl mlád můj otec.