V objetí Lva

Myslel jsem pomalu a kráčel hluboko
tenkrát ale jako bych blátem se brodil
po pás
či alespoň po kolena
a objevoval bolest
pak se zamiloval
do ní 
do bolesti 
je krásná
a téměř voní
má můj obdiv

Někdy jen tak píši a u toho pláču
jindy zas piju..
možná víc, než zdrávo by se zdálo
a skáču..
.. a když skáču a myslím, že mohu psát
něčím zvráceným končívá
ten bohémský večer

A zklamu, vždy a znovu, sám sebe
čekajíc na výstřel, který neuslyším

Jsem šašek i král
jsem Pán a jsem guru
někdy jsou mé oči zavřené
a přesto jsem vzhůru

Jsem někdo, koho jste možná nikdy nechtěli potkat
nebo možná ten, na koho celou dobu čekáte

Měním se a nechci zpět
chci zpívat, chci pět
a tak pěji
někdy smutně
a jindy
jako bych to ani nebyl já
ale jsem
a obejmu Tě, budeš-li potřebovat
Jsem Lev