Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSněhuláci
Autor
Klischéé
Každý rok s příchodem pozdně podzimních plískanic beru do ruky telefon a obvolávám příbuzenstvo za účelem svého přesunu do teplých krajin. Leč, bohůmžel, veškerá má rodina stále ještě žije v krajích místních, to znamená chladných až mrazivých. Před pár lety mi svitla drobná naděje v podobě sestřina stěhování, avšak její expanze jižním směrem se zastavila na Šumavě. I když se z oken dívá na prales, není tam o nic tepleji, než u nás, na severu.
V dobách, kdy jsem pracovala coby ostraha na letišti, měla jsem trošku jinou strategii. Snažila jsem se tvářit jako kufr, k čemuž skvěle napomáhala tmavá barva mé uniformy. Doufala jsem, že se někdo splete a odveze mě s sebou na Riviéru místo svého příručního zavazadla. Jako protislužbu jsem byla i ochotná nabídnout mu volný úložný prostor mých kapes i s čestným prohlášením, že si své kapsy nevykradu. Ani tento plán nevyšel, i když v jednu chvíli vypadal vysloveně nadějně. To když mě jeden krátkozraký pán vytahal za ucho v domnění, že mě překlopí na kolečka a odveze k dopravnímu pasu na zavazadla. Právě absence koleček mě prozradila, a než jsem kolečka sehnala, byla zima pryč a s ní i můj problém.
Teď ale zase začíná. Venku je mlha a mrzne, až praští. Kdyby alespoň mlátila s někým jiným, ale ona, snad v pomstychtivosti za to, že ji nemám ráda, vždycky praští se mnou. Důsledky tohoto klání bývají fatální, až tragické. Obzvlášť, když ono hlasité křupnutí nebylo prolomení tenkého ledu na chodníkové louži, ale kost. V lepším případě z kostry mého oblíbeného deštníku, kterému by se v rámci nastávajícího ročního období mělo říkat spíše sněžník. V tom horším moje vlastní. A ono, světe div se, v takové sádrové rukavici či ponožce není takové teplo, jak se na první pohled zdá. Mráz zalézá do otvorů na prsty a zkouší, zda se neohřeje alespoň on.
Leckdo může říct, že zbytečně plaším, ještě není zima, je podzim. Ale ne, já to vím… Když jsem ráno šla do práce, všimla jsem si, že na trenýrkách, na které jsem se tak ráda dívala ve výkladu, už nejsou čertíci, ale sněhuláci….