Společná pomsta 2

Jeho kůň najednou vystrašeně zaržál a uskočil do strany. Max byl v mžiku na nohou a doběhl k němu. Kůň upřeně zíral na zem asi metr od něj. Max tam opatrně došel v očekávání hada. Šel potichu a najednou o něco zakopl. Podíval se pod nohy a uviděl tam jakousi dýku. Zvedl jí. Na pochvě byl vyražený nějaký znak. Koukl na koně který se už ale spokojeně pásl. Tohle nejspíš bylo to, čeho se tak polekal. S dýkou v ruce došel zpět k přístřešku a sedl si. Se zaujetím si jí prohlížel. Pak se podíval na zbytky stěn a přemýšlel, kdy a kde už ten znak viděl. Rozhlížel se po stěnách a pak i po trámech, ze kterých si postavil nocleh. Najednou uviděl ten znak v jednom z trámů. Teda aspoň část znaku. Opatrně oprášil saze z trámu a srovnal znak se znakem na nalezené dýce.

Protože byl znak i na trámech, z místa, které považoval za svůj rodný dům, řekl si, že je to nejspíš jeho rodový znak. Všiml si, že vyšly hvězdy. Vyšel před ruiny a zadíval se na oblohu. Už jako malý se moc rád jen tak koukal na oblohu. Zjistil, že jeho kůň podřimuje a rozhodl se, že už si taky půjde lehnout. Dýku si položil vedle svého meče a zachumlal se do deky. Usnul a zdály se mu staré vzpomínky z dětství. Viděl v nich své rodiče a potom i to, jak bylo toto místo zničeno.

Ráno ho probudil jeho kůň, který se dožadoval vody. Max se se smíchem vyhrabal z deky, připl si dýku a meč k pasu a vydal se k potoku koni pro vodu. Dobře svého koně znal a bylo mu jasné, že mu nejde o vodu, ale o to, že už chtěl vyrazit. Přinesl mu vodu, kůň se lehce napil a začal drkat do sedla. Max si však ještě sedl a začal si do deníku dělat nákres této zničené vesnice. Potom udělal i nákres svého rodného domu. Měl v deníku už hodně nákresů všech zničených vesnic, kterými projížděl. Dokreslil nákres a naposledy se rozhlédl po své rodné vesnici a hlavně domě. Nasedlal a nauzdil koně a vyšvihl se na něj. Nejraději by tam zůstal další dny, ale věděl, že musí jet dál. Utěšovalo ho, že má s sebou aspoň dýku.

Poplácal koně a vydali se na cestu. Max se nechával vést svým vnitřním hlasem a intuicí. Jeli celý den, noc přespali v nějakém lesíku a další den k poledni  dorazili do nějaké další vesnice. Všiml si, že se tam něco děje. Sesedl z koně a pro jistotu ho uvázal. Doběhl doprostřed a už z dálky slyšel debatu. Nebo spíš vystrašený křik.