Je divný čas

 Je divný čas, kdy nic už není jisté,
čest a pravdu kuchá zrada (a s ní lež),
svoboda je hluchá, věrnost za přítěž
všech všivých kast, kde zrají antikristé

Je divný čas, kdy jenom chudí šetří,
aniž to má smysl, aniž zmizí dluh,
(každý hrozen zkysl v trpký bludný kruh)
duch „civitas“ psi v boudě stěží zvětří

Je divný čas, kdy Hyppokraté mizí
z úst a jejich přísah, všechno měří zisk.
Půst. S ním klystýr, výplach (televize, tisk)
zas líčí past na zbědované krizí

 Je divný čas, kdy jen ti chudí platí,
dluh však přesto vzrůstá – vzrůstá o to víc,
čím více je pustá (nemá skoro nic)
zem divých krás, v níž um krást obohatí

 Je divný věk, kdy z špatných zlé se volí
(volba často chybí, s volbou vize, cíl)
právo hájit slíbí snad jen imbecil.
Vždyť chybí lék – a brát ho nedovolí

 Je divný věk, kdy se snad systém hroutí,
na nic totiž není (na nic není dost)
boží dopuštění, bezmoc není ctnost,
jen silný vztek se na ulicích kroutí

 Je vzácný věk (a že se čáry dějí)
kdysi přišli z jeslí – člověk a s ním Bůh
(že prý, kdo ví jestli) – víru kreslí z duh,
kde prostý vděk si barví nejraději

 Je zvláštní čas, kdy demokraté trpí,
„vláda lidu“ pošla, sup rve vlastní kus
(trvanlivost prošlá, konec, exitus)
zas další mráz už sotva živí strpí…