Zelené bláznění

Po nastěhování do nového bydlení jsem učinila jedno zásadní a úžasné zjištění, v mém novém bytě se daří rostlinám! Prozatím jsem měla štěstí na byty tmavé, studené nebo vlhké, že se v nich s úspěchem dala pěstovat jen plíseň na zdi. Je také zelená, ale jistě tak nelahodí oku, jako kvetoucí orchidej, nebo ke stropu se pnoucí monstera.  Vždycky jsem tedy tvrdila, že kytky nechci, že jediné, co mi nechcípne, jsou akvarijní rostliny a velice odolné druhy kaktusů. Světlé místnosti ale po květinách přímo volaly.

Začalo to nenápadně, některé návštěvy nám do nového přinesly rostlinku v květináči, že prý se to tak má. Dobře, trochu skepticky jsem se dívala na ty variace listů. Dlouhé, krátké, špičaté, kulaté a čím dál tím víc mě začínalo zajímat, jaké má ta která květina nároky na světlo, vodu a teplo. Z hlubin knihovny jsem vytáhla knihu, kterou jsem původně zastrčila s tím, že něco takového přece nikdy nebudu potřebovat. Má krátký a všeříkající název: Pokojové rostliny. Hned jsem viděla, že do dalšího kouta by se hodila ta a ta rostlina a do koupelny zase jiná.

Nakonec to dopadlo tak, že mám kytky i na mikrovlnce a na koupelnové polici vedle záchoda. Až se divím, jak jim to zrovna tam svědčí, myslela jsem si, že jejich drobné zelené lístky budou brzy umořeny, udušeny výpary tak tradičními pro tuto místnost. A ono ne, vyhazují nové a nové listy, smějí se mi, když je přesazuji a já mám pocit, že se mi svým nadměrným růstem mstí za své nelichotivé umístění. Samozřejmě, mohu za to já, chtěla jsem mít zelené kamarády po celém bytě a tak se stalo, že jedinou místností, kde žádný není, je předsíň, ale až najdu nějakou chladnomilnou a stínomilnou rostlinku,  vím, kam přijde.

S počátkem podzimu začala doba, kdy se i v menších obchodech objevují různé druhy tropického ovoce. Tak jsem si zasadila zázvorový kořen a nestíhám se divit, jaký čahoun z něho roste. Když jsem dojedla mango, přemýšlela jsem, co s peckou…  také přišla do hlíny. Dále třeba fíkové semínko, granátové jablko, cherimoya a miliarda druhů tropického ovoce, které se usídlily v kořenáčích po celém bytě, a já celá nedočkavá čekám, co z nich vzejde. Co granátové jablko, bude mít malé granátky, nebo se budu muset spokojit jen z papírovými roličkami dynamitu? Nebo cherimoya, která chutnala jako smetanové karamely? Mohla by zdegenerovat a plodit karamelky rovnou?

Všeho moc zřejmě opravdu škodí. Můj partner zatím chápavě pokyvuje hlavou, má kytky rád a také si prošel obdobím, kdy sázel každou pecku. Jenomže neví, s jakým zalíbením už koukám i na naklíčené brambory ze sklepa. Zato já pro změnu vím, že se k zemědělství, kořenům všeho lidu, vracet jistě nechce…