Balet jako láska

Láska to je balet.Tanec na zamrzlém jezeře.Kroužíš na ledě a za ruku držíš svou lásku.Prolomíš se když tě pustí,sladce se roztočíš když mu důvěřuješ a on ti dá tu sílu k rychlosti.Mrazivě chladí mlha kterou prorážíte,nádherně hřeje teplo tvé lásky kterou držíš za ruku.Roztáčíš se na jeho energii kterou tě pustil po jezeře,vidíš jeho smějící se oči...a pevný pohled kterým ti dodává jistotu.Jste jedno tělo,jste jedna duše,jeden tanečník v tisíci ledových kapkách spojených v ledovou plochu.Tisíc a jedna noc.Tvé sněhobílé šaty jsou jako ušité z mlhy.Jeho oblek v barvě noční oblohy,perly na něm září třpytem hvězd.Lehký odpich od chladného ledu a výskok co nikdy nekončí.Souznění obou tepů srdce.Zavíráš oči a vnímáš jen energii letu,slyšíš jeho dech...jako orchestr jediného výdechu co zahraje ti ke kráse noci.Tak jako bláznivě poprvé zamilovaná letíš vstříc prvnímu vrcholu.Zatočíš se a dopadneš do jeho náručí.Jsi zase v bezpečí.Není důvodu zastavit se,je to jako první vášnivý polibek.Znovu a znovu ruku v ruce nedáš srdci vydechnout a poddáváš se rychlosti.Láska to je balet.

Cítíš jeho ruce kolem pasu.Divoká souhra a rychlost vás spojí s dynamikou.Prolétáš láskou jako tím tancem.Slepá a důvěřivá...věřící že to bude navždy,že ta rychlost vás nikdy nepohltí.Že nikdy nezpomalíte.Nikdy jsi nebyla tak šťastná a zároveň ses nikdy tak nebála okamžiku že to jednou skončí.Vzdušný tanec.Dvě piruety v synchronizaci vedle sebe.Absolutní důvěra,nekonečná dokonalost.Jste jako dvě perly co se třpití na modré kapce ledu.Tvé tělo drží nad hlavou a ty podobna orlu na chvíli letíš volným prostorem cítíc jeho ruce co ti dávají tu volnost.Láska to je příležitost.Její tanec to je výzva.Roztahuješ ruce a vnímáš chvějící se vzduch.Zasněná.Udýchaná.Zamilovaná.Není krásnějšího pocitu když tě znovu lehce postaví na led a ty se rozjedeš kolem něj a tančíš mu pro radost.Vyjadřuješ sebe samu.Řeč těla.Fantastický pocit.Stojí uprostřed tvého kruhu který kolem něj opisuješ a slzy vyvolané láskou tak silnou až jí cítí proudit celým tělem.Skáčeš a dovádíš,neopouštíš kruh.Ledový rytmus zářících bruslí a chorály v korunách okolních stromů vyvolané větrem co vznikl sám ze sebe.Radostně vyrazí vstříc tvým šťastným očím aby se náhle odvrátil jako by to nebyl on.Radost a láska jsou tak křehké a prchlavé...

Řečí svého těla se mu snažíš dát najevo všechno najednou ale on jen stojí opodál a dívá se jinam.Snad do hvězd se zamiloval.Snad není už unaven tvou láskou.Rozjedeš se od něj v náznaku opuštění ale on se ani neotočí.Kde jsou skvostné piruety,kde je souhra,kde?Srdíčko si neví rady,rozdalo se a teď nechce uvěřit.Pak náhle jakoby zazněl odněkud pronikavý zpěv.Žalostný až srdce pláče.Ty sama to zpíváš aniž bys tušila,ty sama voláš lásku zpět.Tělo vypnuté a strnulé na ledovém zrcadle svou mimikou vyvolávající mrazivý neskutečný pocit.Pootevřená ústa a tělo nakloněné dopředu naléhavost.Skloněná hlava pokoru a nevinnost.Zpěv až ze samého srdce rozechvývá tvé hrdlo stažené tísní.Jako oheň by v něm vzplál,jako gejzír ledové tříště by mu rozjasnil mysl.Nejdříve pomalu ale stále rychleji se přibližuje vstříc tvému tělu podobnému soše z mramoru.Zpěv utichl,ledová symfonie se rozezněla.Krásnější než kdykoli předtím.

Tichým tancem tak jako před chvílí ty sama probouzí tvé strnulé tělo k tanci.Láska to je krasojízda.Balet na studeném ledu.Horkost tě rozpálí,souhra dá jistotu a chladný led ti dává rozlet.Dynamikou svého tance probudíte lásku,dvojitým výskokem nad modrou září mrazivého zrcadla vzbudíte vášeň.Dvojitá souhra a rychlost.Láska je tak křehká.Kroužíš na ledě a za ruku držíš svou lásku.Prolomíš se když tě pustí,sladce se roztočíš když se mu poddáš.Tvé volání uslyší jen to pravé srdce,pokud to i podruhé bude stejně krásný tanec tak je to navždy...