Bez domova

Ze změti papírů a novin pomačkaných

kde lidská důstojnost k zvířecí se točí

Z cárů smradlavých, ložem královským

hledí dvě krvavé oči

Oknem rozbitým dovnitř zavál chlad

a jíní jiskřivé vše kolem halí

Do krabic z banánů zabalený hlad

smysly zjitřelé vůní v nose šálí

Ze rtů prokřehlých modlitbou k bohu dýše

tužby tajemné, v kalné mysli troud

Přepychem zdá se ponurá chladná chýše,

když plivání a posměch nese lidský proud

Už není poznat co pravdou je, co snem

vše v jedno splývá, bez bázně a hany

Úsvit je západ, temná noc je dnem

když na zmrzlou římsu usedají vrány

Těžko se žije, člověku…