FURTSEMTAJBL

Říkala jsi že hned napoprvé se to nehodí že ho máš ráda a taky ses u toho tak

neurčitě tvářila když jsem říkal nechceš nebo nemůžeš pak jsi přišla den utekl

jako celý život předtím než jsem tě poznal kdy jsem snil o něčem velkolepém

víš věděl jsem že někde musíš být že existuješ ten čas nastal teď už mě nebaví

takové to laškování do budoucna které buď bude nebo ne je jen zábavnou

kratochvílí pro dlouhé zimní večery třeba i v létě a člověk se loučí snadno

i když někdy mu to trvá déle než si zvykne přesune do vzpomínek bylo a nosí

to v sobě tajně celý život který máš před sebou přiznám se chtěl bych ho znát

ani nevím proč toužím být pořád v tobě ale to bych nezvládl musíš mít prostor

pro vlastní intimitu já zas někdy do práce z práce za tebou průvodní jev

zamilovanosti který k tomu patří nestydím se za to neb to je to co může přerůst

v lásku dvou a jeden nikdy neví jak dlouho zůstane společná věkem kdy už

nejdete k sobě ale spolu stejným směrem dávno nabažení zrozením a nepoznané

je poznáno do všech zákoutí kterés chtěla vyslovit nebo slyšet a já ti říkám

zkusme to protože oči jsou jen pro hlupáky bez citů vidíš tu holku je krásná

no a co nic má co vždycky chtěla fešáka metr devadesát modré oči bavorák

za chvíli dojezdí zbudou oči pro pláč a nasranost v inzerátu zachovalá blondýna

s dítětem hledá zaopatřeného nad 190 a bude čekat jaký bude mít vůz

rád jezdím tramvají jsou tam lidé a mladé holky které ještě hledají koho

pustí sednout mají šanci být šťastné protože úcta k věku patří lásce která příjde

nebo hloupou větou odejde ne není o slovech je o naději společného

často vyžadující mlčení všech zúčastněných na přeměně individuálních osobností

v nějakou hmotu protékající mezi prsty vpíjející se žárem do vrásek a v očích

zanechá jiskru pro pohled na druhou stranu ale to už je o něčem jiném

ty jsi už dlouho nic neřekla to je dobře protože ruka mlčením říká víc než

jsem si ve své dlani dokázal představit víš to chvějivé teplo umožňující vnímat

ženu která mění svou vůni kterou nekoupím je jen pro toho komu ji chceš dát

a moc na rozdávání nemáš pro svoji cennost slz které stékají do výstřihu a ty

se nestydíš protože nejsou smutkem ale bolavou radostí z toho že ses dotkla

něčeho co se vrací zpátky k tobě do míst nemajících nic společného s bodem gé

jen snad to podivné šimrání někde kde je místo pro dva ty víš že je to on

který tě cítí nepouští tvou ruku takové zvíře se dá milovat krásko stačí

vytrhnout pár listů z kalendáře podívat se kolik zbývá a i kdyby čert nechtěl

prorvat se časem a potom říct vnímáš mě … "ano one"