Jak to vidím já

Balkón.

                Tabák v jemném papíře.

Jedno škrtnutí sirkou, ať se trochu ohřeje, spálí....

 Je ticho, pohled upírám do jiných prostorů, mazlím se

s tím nejdůležitějším co teď mám.

                Prázdný svět se zatočí okolo mě, povoluji krční svaly, hlava klesá, klesá, klesá…

zastastavuje se o zeď.

I přes svou výraznou nevýraznost mě dnes nebe oslňuje.

 víčka klesají.

Sním.

                s cigaretou.

V boji s přírodními silami vítězím,

ruka se zvedá,

                ví kam chce.

kam chci já.

Hluboký nádech, plíce příjmají,

štiplavý kouř. Je vlastně strašně milý, hladí mi můj úzkostí roztřesený hrudníček,

                                               pěkně zevnitř.

                                               od zdroje.

Tak a teď to nezjebat, hlavně pomalý výdech. A opakovat 10x.