Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

S nadějí

06. 11. 2011
3
1
992

 

Odsoudil jsem se k mlčení.
Neboť slova přinášejí zkázu.
Ale já chci tvořit.
Hlasivky nechť mi vyříznou
a uloží do urny
k mému žulovému srdci
hned vedle slibů.
 
Vzplanu
hranice budiž mou mohylou
pochybností.
 
Chci se procházet
zlatavým mořem 
a vlnicí se stvoly zázraků
cítit na svých dlaních.
 
Chci ležet
pod azurovým obrazem
který pohotový malíř
z lehka krášlí bělobou.
 
Usnout.
Žít.
Ve vlastním nitru
stvořeným jen pro mé doteky.
Kráčet po cestě
dlážděné ctnostmi a krásou.
 
Mučí mě nedosažitelnost.
Mé ruce 
jsou větvemi padlého stromu
nikdy již nedosáhnou.
Nikam.
 
Lapám po dechu
a vstřebávám stále jen síru.
Zmírám.
Němý.
Bezmocný.
 
S nadějí....

1 názor

Gymnazistka
06. 11. 2011
Dát tip
První a poslední strofa je naprosto perfektní! Ale i v mezi-strofách jsou pěkné momenty..*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru