Pásmo..

Na konci světa sedět vedle tebe na poušti. Rozpouštět se jako mýdlo v pěně, pít ze tvých rtů tvůj život. Jestli mě okamžitě nechytneš za ruku, uvadnu a už mě nikdy nic nevzbudí. Kdyby jsi mi odtrhl tu náplast z pusy, mohla bych ti to říct a zachránit se. Máš modrý žíly jak nedozrálý švestky, kterýma jsme po sobě házeli...chci si kreslit po tvém těle. Kůže je nejlepším plátnem a za štětec postačí ruce. A co nakreslím ? Poslední večeři Páně.