Podzim v mých očích před spaním

Lístky se snáší i nesnáší, snoubí se s větrem, potkávají něžnou matku mlhu,

vítr je prohání skrz pražské bulváry společně se sáčky z mekáče,

Lidé se loudají, nostalgicky rozjímají, zasněně bloudí přes městské semafory,

podznimní slunce scénu prozáří teplými barvami, přestože ho už nikdo moc nečeká,

kašny dávno netryskají, dospělí kolem nich posedávají a klábosí a srkají horou kávu z levných kelímků,

zatímco děti drobí rohlíky ptáčkům na cestu za lepším,

nad Prahou spí smog, podřimuje celé město a předměstí,

v lucernách, které už lampář dávno nerozsvěcí (škoda),

se objeví ospalá, klidná, přívětivá nálada, ta co sem chodí s podzimem,

zapálím na hřbitově svíčku, cestou domů za 3 pětky svařák

 a ospale počkám na první vločky... Dobrou noc!