Nostalgia

Nostalgia
Je to legrační - takhle k večeru
podzim už je v hloubce
a já s pohnutím a s nostalgií vzpomínám na to
kterak jsem býval smutný
Hlava mi pulzovala roztahujícím se prázdnem
a z reproduktorů se temně valila smutná hudba jakožto
barvité povzbuzení a nasolení vlastních ran
ale leckdy jsem věděl
"Ještě žiju - ještě jsem tu" a to bylo tak říkajícně povzbuzující a známé
a taky byl podzim a měsíc sváděl bitvu
o svou barvu hluboko v mracích
Taky si řikám někdy
pamatuješ si ještě na mě?
A je jedno kdo
Nechal jsem příliš lidí projít svým životem
a i když se v něm chtěli zabydlet
a nebo alespoň připomenout - snad občas zamávat při cestě z vlaku kolem
zarytě jsem mlčel a sváděl to na lenost a přílišnou bohatost sebe sama
kterou jsem tak náruživě vléval do vlastních žil
A i když to mnohdy lenost a následně kocovina byla
především strach našeptával "ještě žiju - ještě jsem tady"
a pak jsem seděl trpce v podzimu
nebo jaru či zimě a tiše trpěl
a psal básně nebásně o babičkách dědečkách tažných ptácích a jiných polotovarech ingrediencí svých představ
A teď - teď už mě to pouze mrzí
Také co zbývá
Vlaky dál jezdí a měsíc svíti a je mu jedno komu
a i smutné písně vznikají od počátku k dnešku

Je podzim a nostalgie už není co bývala
Radši jezdím vlakem
a dívám se do tmy
občas tam zahlédnu lidi a mávaj