slzy

zase koulí se mi po tváři,
zas dělají černé šmouhy…
slzy, co nepřestávají téct
slzy, pro nesplnění touhy

/k čemu jsou oči/
/…stvořené k slzám?/

pomalu tečou…
je jich víc a víc
proč zase brečím?
proč cítím víc?
/…než ostatní/

oni neví, co je smutek
nemají proč brečet…

cítím bolest,
cítím ztrátu,
všechno se hroutí…
všechno je v trapu…

ty slané potůčky
…nesmyjí nic!
mám už toho po krk
…chci víc!

něco, či někoho,
kdo utřel by slzy,
kdo by mi řekl:
„mě to tak mrzí,
když vidím tě smutnou,
když oči máš plné slz.“

někoho, kdo by mi řekl:
„chci trpět s tebou,
chci znát ten důvod,
proč svět tě omrzel,
proč už neuvidím tvůj úsměv…“
…v těch slovech,
alespoň lásky záchvěv
…v těch slovech,
…slyšet zájem
…slyšet a cítit
…nejen slzy…