Nostalgická

Rodné město

Vracím se na známá místa

Zdálo se že už vše přebolelo

Obrysy krajiny tak blízce známé

berou mě opět za vlastní

a hemžení v ulicích mě požírá

Užasle zírám na ohrazená staveniště

Útroby města tlamy bagrů hladově vyjídají

Tady stál vysoký šedivý oprýskaný dům

kolem topoly nebi rozevřená střecha nádraží

už stojí jen v mé paměti

a dál chrání před lijákem

čekající

Tady jsem se na tebe

smutná láskou styděla usmát

a podzimní vítr nás rozdělil

Byla jsem pošetilá

Snad jsi šťastný

Mému městu

jako by obrovitý šílený zubař

vytrhal zuby

zejí hluboké rány v dásních

a bolí

Některé nahradil novými

barevnými a lesklými

s obdivuhodnými tvary

nové ustupuje starému

pohřebiště vzpomínek

Někde však zejí jámy

jako po vykotlaném zubu

a ne a ne se zahojit

Elegantní budova Textilany

je pryč

a jenom moje paměť

kreslí její obrysy

jako tvou tvář

babičko

Desítky let

brzy zrána nebo v noci

šílený rachot strojů

Byla tvým osudem

desítky let

Toužila jsi žít na venkově

ale dějinné šílení

určilo jinak

Už o tom dávno nevíš

Jak změnilo se naše město

v Mekku pohodlí a kšeftu

honosí se blýskavou sukýnkou

cení svůj blahobytný úsměv

však dáví se a dusí

svými zplodinami

Neviditelný zabiják

rdousí nenarozené děti

a skrytě bují rakovinou

v tělech hýčkaných občanů

Vracím se zpátky

a je mi teskno

Smutním jak někdo

na sklonku života

Chápu

život se mění

To už tak bývá

Nevstoupíš dvakrát

do stejné řeky