Deníček jedné miší slečni 3/4

Čtvrtek

Tak sem tadi deníčku se fšemi novinkami co se stali a bilo jich hodně.

Mikejáček, je deníčku strašně zvláštní vodní krisa. Nosí takovou delší atlasovou, černou vestu a má na ní višití rodinní erb, rakef a na tí rakfi je skřížená růže a meč. Von říkal, že jejich rod je prokletí. Všichni umírají brzo. Von sám bi uš taki chtěl umřít, ale straší tu přes čas. Babička řekla, „to sou ale třeski, pleski, diť ste mladí a fešní krisák.“ A Mikejáček řek, „smrt je krásná.“

Ale to sídlo je fakt nádherní, to bis koukal. Já sem teda koukala, to ti řeknu.

Je to zámek se spoustou pokojů a sou tam obrazi přetků Mikejáčka f životní velikosti. Dámy mají krásní šati aš na zem, jako princezni a krisáci takoví zajímaví oblečení. Někteří mají u pasu meče a někteří dokonce brnění.

Mi sme si se Zozáčkem mohli takoví starožitní oblečení dokonce viskoušet.

Bila sem úplně jako princezna. Pořát sem se dívala do všech zrcadel. Je tam dokonce zrcadloví sál. Tak sem tam tančila a Zozáček dělal vípadi mečem a taki na sebe koukal. A pak se díval jak tančím. Bilo to úplně jako za starích časů. Pak přišel Mikejáček a řekl, „slečno Hrisko, vi ste ale překrásná miška, s váma bich se rád oženil a žila biste tu se mnou f mím sídle a já bich uš nechtěl umřít.“

Ale Zozášek se strašně mračil a řekl, „tak to né! S Hriskou se ožením já!“

A Mikejáček bil smutní a řek, „tak zase nic“ a já sem se hrozně stiděla.

Pozíval nás ať zůstaneme na noc. Ale babička se smála a říkala, „tadi f noci určitě straší.“ A Mikejáček řek, „ano, duchové přetků se opčas zjeví, leč neškodí.“

Já se ale duchů bojím, deníčku. Zozáčkovi sice blísklo f očích, pak si ale asi vzpomněl na tu nabítku k sňatku a řekl, „pitla straší“ a tvářil se.

Pak sme jeli domů.

Tak mi to deníčku připadá, jako bich dostala dvě nabítky k sňatku. Taki ti to tak připadá? Mislím ale, že sem eště na vdafki mladá. Chodím přece eště do školi. A maminka říká, „do ničeho se holka nežeň, budeš tančit u plotni, aš se vdáš.“ Já si ale mislím, že diš bisme se se Zozáčkem oženili, tak bi to bilo úplně jiní. Dospjelí těmto vjecem vůbec nerozumí.

Pátek

Teda to bil dneska zase jednou den! Totiš, jak bidlí babička a má zahradu, tak tam je taková kamenná zeď. A za tou zdí, bidlí zlí kocour Šfejca. Je to postrach celího okolí a nás myší obzvlášť, to se ví. Představ si deníčku, že se ho bojí i psi. Uš je to tak. Von je hrozní rváč a má drápi jako díki. A vipadá hrozně spustle. To se tak říká o zvířatech, co žijou na okraji společnosti. Taki se něgdi říká f potsfjetí, jako Šmajda. Ale diš Šmajda nevipadá vůbec spustle, tak to potsfjetí bude asi lepší, neš ten okraj společnosti.  Fšak i krisi, jak s něma Šmajda kamarádi mají drahí vesti a různí vjeci, co normálni miši ani krisi nemaj.

No a ten kocour Švejca nemá jedno oko, chibí mu půlka ucha a kus ocasu. Kožíšek má neudržovaní a určitě plní blech. Ale i diš vipadá tak hrozně, je to velkí záletník a šušká se, že skoro fšechni malí koťata ze širokího okolí mu můžou říkat tati. Fšak je to hrozní řef, diš se kočki mrouskaj. To je tím, že nemaj správnou víchovu, jako máme, mi, miši.

Tak Zozáček řek, deme na toho darebáka Šfejcu. Já sem se bála, ale Krisík řek „deme, ale babičce ani muk.“

Tak sme vilezli na tu zeď a dělali na Šfejcu panáčky. Ten vykulil oči a hop za námi. Jenže nevjeděl, že máme f tí zdi tajní tuneli. Mi dicki hup do díri a von se fstekal a strkal za náma tu packu s drápama a misme vilezli na druhí straně a zase dělali panáčky. Bilo to takoví legrační jak bil fsteklí, že sme se chechtali, aš nás bolela bříška. Pak sme utekli domů tunelem a koukali sme na něj s okna, jak pořát lítá od jední díri ke druhé. A Zozáček řek, „to je ale hlupák“ a Krisík řek, „je.“

Pak přibjehl nějakí pes a štěkal na něho. Asi to bil nějakí cizinec, co Šfejcu neznal. Švejca nejdříf sičel, pak mu skočil na záda a dodrápal ho. Aš ten pes kňučel a utek s ocasem mezi nohama.

Zítra jedeme domů, tak sme si udělali ohníček a dívali se na hvjezdi. Pak mje Zozáček políbil a tí hvjezdi na nás mrkaly a já sem se celá chfěla a f duši sem chtěla abi mje líbal pořát. Ale to slušně vichovaná miš nahlas říct nemůže. Raši bisem bila vichovaná neslušně, deníčku.

Tak dobrou noc.