Noční trable- mé první drabble

Psal se rok 1974 a tři kamarádi seděli ve své oblíbené hospodě IV.cenové skupiny u pobryndaných stolů u piva a s hlavami skloněnými ke stolu a k sobě kuli pikle, kuli plány, jak se dostat na Západ.

První radil, že by bylo nejlepší napsat rovnou Husákovi, že se chtějí nechat dobrovolně vystěhovat do svobodného světa. Druhý navrhl, aby provedli nějakou protikomunistickou akci, za kterou by je soudruzi rádi raději viděli na druhé straně barikády. Ten třetí, po desátém pivu vymyslel geniální plán.Musí se dostat ještě teď v noci nejlépe do Mikulova. Odtud to je už pár stovek metrů k rakouské státní hranici. Když budou opatrní, tak překonají dráty rozdělující svět.

Všichni uznale pokývali hlavami. Pane jo, to je ono!

Objednali si láhev rumu a než jim stačil číšník rozlít do skleniček dostali další skvělý nápad. Odjedou do Mikulova taxíkem, který si u obsluhujícím přivolat.

Po zaplacení útraty jim na taxislužbu nezbývalo dost peněz a tak šoférovi nabídli své hodinky značky Prim a Poběda jako protiúčet. Ten si je prohlédl a šlápl na plyn. Vyrazil s nimi do tmavé noci směr Mikulov a bylo mu jedno, proč tam chtějí tak náhle jet.

Na okraji města si nechali zastavit a vystoupili. Taxík se otočil a zmizel jim z očí. Měli štěstí, že poblíž nehlídkoval místní aktivní pomocník VB a nepřivolal posilu, aby jim zabránili v zamýšleném překročení státní hranice.  

Padla otázka. Kam teď?

Ten, který to vymyslel řekl: „Musíme jít tím směrem, tam je pole a pak pár set metrů k hranici.“

Vyrazili do noci. Po nějaké době se před nimi objevila nějaká dřevěná chajda. Dveře byly nezamčené a tak vlezli dovnitř. Všude bylo podezřelé ticho a svoboda tak blízko, až se tajil dech.

Kterýsi škrtl sirkou. Dřívko vzplálo ohýnek osvětlil nevybavenou místnost. Ale co to tam je?

Na zemi leželi dvoje štípací kleště a v dřevěné bedně bylo několik láhví vína.

Před útěkem se z nich stali taky zloději. Když chatku opustili, odnášeli si každý láhev vína a ty dvoje kleště.

Ty znamenaly klíč ke svobodě. Ó, jaké mají opilci štěstí! Těmi přecvakají ty zatracené dráty!

Něco zaslechli a tak se plížili nocí směrem, kde tušili vysněnou rakouskou hranici.

Najednou zahlédli na tmavém obzoru cosi nejasného. Že to jsou ty strážní věže pohraniční stráže?!

Fantazie jim pracovala naplno, když se dostali z travnatého úseku louky na jakýsi pás poorané půdy a hurá, mezi nízkými keři narazili na natažené dráty. Byli u cíle. Za dráty Rakousko, bože, jak je to snadné, jen se nenechat chytit pohraničníky.

Napjatě čekali, jestli se na ně nesnese kužel ze světlometu strážní věže, ale zůstali skryti ve tmě.

Prostříhávali se jeden drát za druhým, byla to fuška, ale když padl k zemi ten poslední, tak si od radosti otevřeli láhve s vínem a na ex je vypili.

Pivo, rum a navrch nalezené víno, no po tomto trojboji usnuli a snili, kam později z Rakouska vycestují. Čeká na ně New York nebo Austrálie? Kdo ví.

Brzy nad ránem je neprobudil chlad, ale z mlhy uslyšeli štěkot psa.

Panebože, jsme tak blízko u cíle a objevil nás vlčák nějakého horlivého pohraničníka, to je konec snům o svobodě, čeká je několik let kriminálu.

Nad hlavami na ně však cenil své zuby s vyplazeným jazykem pes, vesnická směska, místního hospodáře, který se za ním vynořil z mlhy.

Ukázal na ně prstem a než mu stačili říct : „ Guten tááág!“, tak zasyčel : „ Vy…vy zatracení chuligáni, to jste jistě vy, co mi přestříhali na vinici všechny dráty! Všechna réva je na zemi a je těsně před vinobraním, dacani jedni! Zvedajte sa a honem, honem rychle to fčíl znova natáhnete a drátiska  musíte připevnit do původní podoby, nebo hergot kruci fix já vás… Nebojte sa. Nejste první ani poslední, co si mysleli, že sú už v rakúsku…

Já vás neudám, ale potém sa rychle ztraťte, aby vás tu neuviděl někdo jiný."