Když stromy projdou manikúrou

Říkáš že podzim znáš a zatím hleď.

Listy jak seschlé strupy v bahnu tlejí.

Habrů a buků pach co divná sněť.

Tvrdíš mi básníku, že zmaru přeji?

Jenom se slepě držíš lichých vět.

Pozoruj lidi. Jak to zvadlé listí

v potu se potácí zas tam či zpět.

Denně jsou sami sebou málo jisti.

Namítneš možná: Z těchto ročních dob

stromy čtou lenivě jak v starém snáři.

Slunce jim dodá stovky pestrých rób.

V manikúře jim větve krásně září.

Stromům dát verš co na jazyk ti přijde

a tím tvůj úděl končí. Co však lidé…