Kancelář

V průhledných deskách
leží průhledná kopa papíru
čeká, až přijde na řadu
a nehledí na mou nevíru.

Věřím totiž, že se vyřídí sama,
ale je mi jasné, že to tak nebude.
Věřím taky, že ona chová se jak dáma,
aby mi ukázala, že tudy žádná cesta nevede.

Ať věřím či nevěřím, že se sama zvedne,
ona ví, i když se mi nesvěří, že zažívám chvíle bědné.
Chci je sklidit, nechci snad?

Papíry se mi teď smějí,
na mé jméno všechny znějí.
Nu což. Počkám, až na ně nasedá prach!