- Nenazváno -

Ach, pane Seiferte,

krásné píšete básně.

Ale kdo dnes je čte?

Kdo z těch lidí, co je čtou,

dal by za ně zlámaný pětník?

Ó, pane Seiferte,

je mi líto,

pětníky dnes již nikde nevedou.

Ale Vám, Vám už to nevadí

a já, mě to stále nejde do hlavy.

Pane Seiferte,

Vaše básně jsou nádherné,

jsou to básně s velkým B,

ale nikdo by Vám ruce neutrhl‘,

dnes již ne.

Dnešní svět je krutý

a mnohem víc

řeší politiku

a pak už nic,

i když básně tak pěkné jsou.

ó, pane Seiferte,

je nám líto,

máme poslední místo v knihovně,

ale knihy se nečtou,

knihy se nepíšou,

Pokud nejsou politické,

ale my upřednostňujeme pouhé spisy,

básně jsou moc nóbl

a tak různě, kdesi cosi

a pardon, my už nečteme.

A pardon, nějaký Seiferte,

knihy už došly,

nechceme nic,

hoďte si mašli

chcete-li, za svitu svic.

Ó, pane Seiferte,

dnešek je krutý,

už nevedeme války,

ale lásku, tu nevedeme taky,

podejte mi ruku, já Vám jí políbím.

Ó, pane Seiferte,

jak je mi líto,

až někdy budete

chtít věrnou čtenářku,

za kýmpak půjdete ?