Štastná kometa

Ležím tady s perem v ruce,

na posteli pod dekou,

žárovka mě krásně hřeje,

žízní trpím velikou.

Moje žízeň nezná bolest,

nejde zhasit vodou,

snad jen přízeň srdce Tvého,

je tou správnou notou.

Nechci aby myslela sis,

že jsem nemoc zhoubná,

nejsem, doufám, žádný vítr,

který plachty vzdouvá.

Našlas svoje štěstí dříve,

než jsem stačil procitnout,

jak moc rád bych do tvé duše,

dokázal teď proniknout.

Jsem teď asi hodně smělý,

píšíc tyto řádky,

ale chvíle jako tyto,

slavím jako svátky.

Tak už dost, teď musím z nebes

slétnout zpátky do světa,

třeba jednou i mě potká,

moje šťastná kometa.