volání smrti

napřed mi smrt poslala nevýznamnou esemesku

nebral jsem na ni -z divo čelé jízdy- ohled

koho by taky napadlo že na něj má smrt číslo

a kdo ho na mně smrti dal že o mně ví?

a potom v jednom ryzím trysku

vzal jsem v té jízdě -tu znělku- vážně

poslouchal uctivě svádivý tón

ach jako pravý otrok svého království -v kabině-

zajatci úvalu mávli si na mně nocí

v bezpečném úleku přejel jsem jejich stíny

poslušně bezvýznamné stíny      a s nimi zmateného ježka

dnes mi smrt -opět- poslala jízlivou esemesku

tentokrát jsem ji v mysli pečlivě obracel          zněla:

nezapomeň si čestně vzít k bráně království nebeského tu ježčí bodlinu